1. část - Skvělý život

21. listopadu 2009 v 17:11 | Tam |  Změna je život nebo taky smrt *
1. část - Skvělý život

"Hey Nicku, jdeš na tu párty dneska večer?!"
"Jasně, to si nemůžu nechat ujít. Uvidíme se tam."
"Super. Čus."
"Čau." Plácl jsem si s Markem a pak jsem šel zpátky na kolej. Jak skvělý může být život vysokoškoláka? Hodně, to mi věřte. Studuju chemii na universitě v Německu. Nejvíc ze všeho ale miluju adrenalin a bojové sporty. Jsem členem bungee týmu. Chodíme každý týden skákat z mostů nebo jiných vhodných míst. Jmenuju se Nicholas Cutter. Jsem z bohaté rodiny a momentálně je pro mě život ráj na zemi. Spousta večírků, adrenalin a jako bonus hezké holky. Co víc si přát? Byl jsem se sebou nadmíru spokojený. Díky bojovým sportům, které jsem trénoval tak třikrát týdně jsem měl vypracované svaly a to holky prostě zbožňujou. A kdo by odolal hezkému, vysokému studentovi. Se svou výškou 189 cm, tmavými vlasy a krásnýma modrošedýma očima jsem si na nezájem holek opravdu nestěžoval. Život je prostě nádherný. Za týden jsem měl oslavit dvacáté narozeniny a tak se začínala plánovat pořádná párty.
Dnes je to ale o něčem jiném. Večírek v místním klubu si nemohl nikdo nechat ujít a já jsem nemohl chybět. Byl čas vyrazit. Ke klubu to bylo jen pět minut chůze, už byla slyšet hudba. Před vchodem jsem zahlédl Marka s nějakou holkou. Měla minisukni, takže byly vidět dlouhé nohy. Byla blondýna, což mě vůbec nepřekvapilo, protože Mark ani s jinýma nechodil.
"Čau kámo."
"Čus."
"Jdem dovnitř ne?!"
"Jasně, dneska to vypadá skvěle. Hrajou přímo bombasticky."
"Super. Tak jdem." Vešli jsme dovnitř, kde už hrála hudba řádně nahlas. Hned jsem u baru zaregistroval pár hezkých holek. Tohle bude skvělá noc. Zašel jsem si k baru pro něco k pití. Jedna z těch holek mě překvapila svou odvahou.
"Čau fešáku, nejdeš si zatančit?" K mé smůle nebyla můj typ.
"Promiň, ale mám tu holku."
"Škoda, no snad příště."
"Snad." Usmál jsem se svým okouzlujícím úsměvem. No ano, jsem povrchní. Vtip je v tom, že si to můžu dovolit. Byl jsem někdo. Každý mě znal. Netušil jsem, jak moc se to má změnit.
Vrátil jsem se k našemu stolu. Chtěl jsem se dneska pořádně opít. Neměl jsem náladu na holky. Zatím. Pil jsem jeden drink za druhým. Za chvíli jsem ztrácel pevnou půdu pod nohama a trochu se mi točilo v hlavě. Měl jsem trochu zmatené myšlenky. Ani nevím, co bylo dál. Mlhavě si vzpomínám, že mě někdo táhl domů. To je fajn, že se vždycky najde někdo, kdo mě dovede domů. Pak už jsem měl černo.
***
Ráno mě pořádně bolela hlava. Proč jsem se vlastně tak opil? Ani nevím.
"No, to je dost, že jsi vzhůru. Včera ses pěkně zřídil."
"Marku, co se stalo? Mám nějaký okno."
"To se vůbec nedivím. Kdybych já vypil tolik co ty, tak dávno ležím v nemocnici na otravu alkoholem."
"Fakt vtipné. Kolik je hodin?"
"Je jedna pryč."
"Vážně?!"
"Jo, měl by ses chystat na přednášku."
"Škola…sakra, to abych pomalu vstával."
"To teda jo." S hlasitým povzdechem jsem vylezl z postele. Hlava hlasitě zaprotestovala. To teda bude něco, vydržet na přednášce. Ale není to poprvé ani naposledy. Nasoukal jsem se do kalhot, dal si čisté tričko a vyrazil do školy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama