2. KAPITOLA - Zjištění (1. část)

10. listopadu 2009 v 21:15 | Kate&Tam |  Nový začátek

2. KAPITOLA - Zjištění



"Ahoj, já jsem Eric. Ty jsi Kate, že?" přiřítí se za mnou nějaký kluk. Vlastně Eric. "Čauky, jo, jsem Kate. Jak to víš?" zeptám se podezřívavě. "Noo…" Eric se začervená. "Někde jsem zaslechl, že se tak jmenuješ." Předpokládám, že si to vymyslel, ale jen mu odpovím slůvkem "Aha". Když si všimne, že s sebou vláčím snad tucet knih, nabídne se, že mi to vezme. "Dík, ale já už jsem na místě." A opravdu, stála jsem u dveří učebny č. 14. Fyzika. Tu vážně miluju…(kdyby náhodou, myslela jsem to ironicky). "Aha. Tak já teda jdu. Tak…tak čau." řekne trochu zklamaně Eric. "Čau." odpovím. Chjo…Eric je tento týden už čtvrtý! Vejdu do učebny a posadím se na volné místo. Opět vedle "nového upíra". "Ahoj Robby." pozdravím ho. "Čau Kate. Jak se vede?" "Jde to. Už jsem si docela i zvykla na tu školu." "To je dobře. Všiml jsem si, že nechodíš na oběd. Jak to?" "Mně totiž jídla ve škole moc nechutnají. Radši si ho udělám sama doma." "Aha, tak to jo." "A ty na obědy chodíš?" zeptám se, protože nevím, co jiného říct. "Jo, já jo. I když ne vždycky je oběd dobrý, aspoň si pokecám s kluky. To víš, nemáme úplně stejný rozvrh. A ve středy ho máme každý jiný. Potkáme se tak maximálně na chodbě, když spěcháme do učebny." "Aha. To máte docela blbý. Já a Sue máme ten rozvrh skoro stejný, až na středu - tak jako vy. To se taky vídáme jen na chodbách. A pak vlastně v autě na cestě domů."
V tom konečně přišel profesor…
                                                               

Další nudný den. Další nudná hodina. Ani mí spolužáci to nevidí jinak. Všichni se nudí. Ale co je tohle? Kdybych přišel na to, jak se Kate zalíbit. Možná by mi pomohla ta její ségra - Sue. Nevypadá moc přístupně … ale možná je to milá holka. Kdybychom se spřátelili… Tak to je moc. Musím mluvit s Kate. Tohle už přechází všechny meze. Měla by je všechny hezky rychle zchladit. To je furt ctitel tam ctitel sem. Lezou mi na nervy. Možná by nebylo od věci trochu je postrašit … Ne, na co to myslím. Mohlo by to špatně dopadnout. Ale je třeba jim vysvětlit, že Kate není obyč holka pro ně. Zvoní. Konečně. "Eh…ahoj….Sue….jsem…..Jack." Sakra. "Čau." "Jsi tu nová co." "Jo." Moc toho nenamluví. Asi je stydlivá. Možná se jí líbím. Musím být fakt k sežrání, když se takhle tváří…. Bože to je idiot. On že se mi líbí?!!!!! Já a stydlivá!!! Nevím, jestli se mám smát nebo zuřit. Nejradši bych mu dala pěstí. "Kde máš další hodinu?" Prosím měj se mnou chemii. Sakra, má taky chemii. "Chemii v 63C." "Bezva, já taky." Skvělé, už jí mám zpracovanou. Jsem úžasnej. Pomoc. To je ale nafoukanej debil. Tohle nevydržím. "Tak jdem ne." Hlavně ať si nesedne vedle mě. Hlavně si vedle ní musím sednout. Já ho zabiju. "Promiň, musím si odskočit." "No jasně." Chvilka klidu. Celou hodinu to fakt nevydržím. Co mám dělat? Hlavně se musím uklidnit. Jde se na to. "Už jsem zpátky." "Super." Ale, chudinka. Určitě se musela uklidnit, jak ji moje přítomnost omračuje. No jo. Každý nemůže být tak skvělý jako já. Ještě jedno slovo a rozbiju ti hubu. Tohle mě fakt vytáčí. Jo. Musím se uklidňovat, ale ze zcela jiných důvodů!!!! Já ti fakt tu hubu rozbiju. "Musí to být hrozné být tu nová." Hrozné je být tu s tebou. "Zvládám to." Zavři už zobák! Je to celkem milá roštěnka, když se takhle stydí. Dost. Tohle je i na mě moc. Tohle už nezvládám. "Kde vlastně bydlíš?" "Blízko parku." "Nebojíš se medvědů a jiných zvířat?" "Ne." A měla bych? Směšné. "Bydlíš sama s rodiči?" "Ne, bydlím se sestrou." Jakoby to nevěděl. "Aha." Možná bych mohl zkusit flirt. Nevypadá až tak nevinně… Zkus se mnou flirtovat a budeš litovat, že ses narodil! "McCarteny k tabuli." Sláva. Moje záchrana. Musím vypadnout dřív, než ztratím kontrolu, štěstí, že je poslední hodina.


Konečně je pátek odpoledne. Tento týden byl k nevydržení. Ta škola musí být klučičí…samozřejmě s většími výjimkami. Mám z toho pořádnou žízeň. Musím Sue navrhnout, abychom jsme si zašly na lov. "Kate, máme návštěvu. Ten turista." "Cože? Co po nás chce?" "Přišel nám znovu poděkovat. Víš, jak se v pondělí ztratil." "Jo, vím, koho máš na mysli. Je tam sám?" "Řekla bych, že ne. Slyším ještě další myšlenky. Od nějakého kluka. Je zvědavý, koho zase jeho otec otravoval." Představa, jak se syn stará o svého otce mě rozesměje. "Ten vášnivý turista se už musel ztratit víckrát, co?" "Asi jo." "Tak já šlápnu na plyn, ať tam na nás dlouho nečekají." "Ale nezapomeň na konci zpomalit. Aby tě náhodou ti dva neviděli." "Neboj, nejsem praštěná jako ty." narážím na nehodu v autoškole.
Když jsme dorazily na místo, vrhli se k nám jak turista, tak jeho syn. Turista si už dává na štěrk pozor, bohužel pro jeho synáčka to zůstalo utajené. Bech…..a byl na zemi. Sue mu běžela pomoct a zkontrolovat, jestli se nezranil. Já mezitím zamkla auto, i když to nebylo potřeba. Vypadá to, že se synáčkovi nic nestalo. Myslím, že se mohu v klidu přiblížit. Když tak toho kluka pozoruji, všímám si, že je opravdu hezký. Černé, krátké rozcuchané vlasy, hluboké čokoládové oči. Rudé rty na bílé pokožce dominují a k tomu vystouplé lícní kosti…Fakt nádhera. Pod modrým tričkem se dokonce rýsují svaly. Přesně můj typ. U něho bych si klidně dala říct. Mmm…Tipuji mu tak 19, 20 let. To je úplně ideální. Jen o rok nebo 2 starší než já. Možná to s ním zkusím. Snad se mu budu líbit. Já vím, líbím se hodně klukům, ale těm nejhezčím se líbit nemusím. Však víte. Zákon schválnosti, výjimka potvrzující pravidlo a tak dále a tak dále….
Ještě pořád stojím blízko auta a tak se podívám do zpátečního zrcátka a upravím si své dlouhé černé vlasy. Dívám se na svůj odraz a uvažuju, jestli jsem taky jeho typ. Velké zelené oči, o rtech bych mohla říct pravý opak těch jeho.
"Tohle je má sestra Kate." slyším Sue. Rychle se k nim přiblížím. Samozřejmě jen tak rychle, jak to zvládá obyčejný člověk. "Ahoj." kývne mi na pozdrav ten kluk. "Čau." odpovím a jsem si jistá, že slyší mé rozrušení v hlase. Sue se dívá tak otráveně, až se bojím, že to poznala i ona. "Nepůjdete dovnitř? Můžeme si dát čaj a sušenky." navrhne Sue. "Dobrý nápad." odpovím a zamířím rychle ke dveřím.


Paráda, další, co skončil na zemi. Zdá se ale, že mu neteče krev. Buďto je obratnější než jeho otec nebo měl prostě štěstí. Do háje, takový trapas. A ještě ke všemu před tak pěknýma holkama. Hlavně se nesmím začít smát, asi by ho to trochu podráždilo. "Čau, jsem Sue, potřebuješ pomoct?" "Ne, to je v pohodě." No jistě, jak jinak. "Tak vstávej, ne?!" "Jo, jo." "Proč jsi tady?" "Přišel jsem vám poděkovat, že jste mého tátu dovezly do města." "Žádný problém, ale on už děkoval." "Já vím, když on je někdy trochu…roztržitý." Nebo se spíš chová jako blázen. No aspoň vím, po kom to máš. Zatím se taky nejevíš zrovna normálně. Ale ani se ti nedivím, v "upířím doupěti". "Tohle je má sestra Kate." "Ahoj." "Čau." Je fakt moc hezká. Paráda, další ctitel. "Nepůjdete dovnitř? Můžeme si dát čaj a sušenky." "Dobrý nápad." Jdu uvařit čaj, ten kluk - Mark, mi hrozně leze na nervy svými myšlenkami o Kate. Proto se snažím soustředit na něco jiného. Ani myšlenky jeho otce nejsou zrovna originální. A opravdu nechci číst myšlenky Kate. Přinesla jsem ten čaj a sedla si do křesla. Mark se na Kate sem tam koukl, asi si myslel, že nenápadně. Snažil se vypadat normálně, já se zase snažila blokovat jeho myšlenky, ale moc se mi to nedařilo. Bylo to hrozné. Po hodině ne zrovna zábavného hovoru museli odejít. Konečně! Z těch jejich myšlenek by se jeden zbláznil. Uklidila jsem tác a hrnky a rozhodla se, že si půjdu zaběhat, abych se trochu odreagovala. "Kate, jdu si zaběhat." "Jo, jasně, jen jdi." Vyběhla jsem ven do teď už temného lesa.


Sue šla ven a přitom mám tolik otázek. Chci vědět, co si Mark myslel. Někdy ji tu schopnost číst myšlenky vážně závidím. Budu muset na ni počkat. Lehnu si na postel a civím do stropu. Asi jsem se zamilovala. To bych ještě dneska cestou ze školy fakt neřekla. Doufám, že šla Sue jenom běhat, ne lovit. Nechce se mi jít zase sama. Musím se Sue zeptat, co si o tom všem myslí …. Mark po mně dneska často pokukoval. Možná se mu přece jen líbím. Ale i kdyby, jsem upírka, myslím, že nemám právo prožít lásku. Jako s člověkem… normálním. Asi bych na něj měla zapomenout. Přemýšlím o tom, jak jsme se poprvé setkali s turistou. Jak jsem šla lovit a to, co se stalo … To mi vrtá hlavou. Ten čas. Turista podle vyprávění Sue nějak moc zpomalil… Jakto? Mohla by to být nová schopnost, ale jak se to dá udělat? A kdo tu schopnost má? Já? Sue? Zkusím to. Zkoušela jsem myslet na to, že by tu Sue už mohla být, ať se čas zrychlí. Vzala jsem si k tomu hodinky a sledovala ručičky. Hodně jsem se soustředila. A najednou… jedna ručička se pohnula… Ale moment, to byla minutová - uběhla jedna minuta. Popřemýšlím, za jakých okolností se mi to povedlo minule. Měla jsem žízeň, u nás byl člověk se Sue a byli sami…. Počkat! Ten čas působil jinak na Sue a jinak na turistu! Asi to nepůsobí na upíry… Mohla bych jít do města a zkusit to znovu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama