2. KAPITOLA - Zjištění (2. část)

11. listopadu 2009 v 16:07 | Kate&Tam |  Nový začátek

2. KAPITOLA - Zjištění - pokračování


Běhala jsem po lese. Bylo to tak osvěžující cítit vítr ve vlasech a nechat se unášet tou rychlostí. Odrazila jsem se a vyskočila na vršek jedle. Rozhlédla jsem se po okolí. Bylo tu tak krásně. Skákala jsem z vršku stromu na vršek. Bylo už dost pozdě. Rozhodla jsem se vrátit domů. Do háje a teď jsem se ztratil. Mark?!! Co ten tady dělá?!! Uprostřed lesa?!! Proč zrovna já musím mít takového otce?!! Hmm, že by se mu ztratil táta? To by to vysvětlovalo. Jak se odsud sakra dostanu!!! Měla bych mu pomoct? Zavolám Kate. "Ahoj Kate." "Čau Sue, co se děje." "Narazila jsem na Marka, ztratil se. Nevím, co bych měla udělat." "Počkej tam, za chvíli jsem u tebe. A sleduj ho." "Ok." Zaklapla jsem mobil. Tak fajn Marku. Mohl bych jít na sever, je tam cesta. To je určitě severka! Úplně blbě, cesta je na východě a ty jdeš na jihozápad. Lidský orientační smysl. Pche.
                                                        

Z mých úvah návštěvy města mě vyrušila Sue. Mark se ztratil. Jdu tam. Vydám se po stopě a za okamžik jsem u Sue. "Čau, tak co se vlastně stalo?" "Ahoj. Už jsem chtěla jít domů, když jsem zaslechla myšlenky Marka. Jeho táta se zase někam zatoulal a tak ho šel hledat. Při tom se sám ztratil." "A co mám dělat já?" "No, myslela jsem, že bys mu mohla pomoct." Řekne mi s mrknutím. "Co? Já?" "No, byla by sranda, kdybys ho našla a pomohla mu. Cítil by se trapně a to je nejsrandovnější. Totiž… líbíš se mu. Těším se, jak bude furt dolejzat a ty ho zase odpálkuješ." Zasmála se Sue. Co by řekla na to, kdybych ji seznámila s mými city? "Aha. A ty se budeš zase bavit. Jak jinak že?!!" Budu si muset hlídat myšlenky, co kdyby se náhodou netrefila do správné mysli?! "No ták! Kate! Musíš mu pomoct, protože já mu rozhodně nepomůžu. I tak jsem pro něj udělala dost!" Chvíli jsme se hádaly, ale pak jsem měla vidění. Upír! Ne já ani Sue. Jiný upír. "Sue! Je tu další upír! Jde po Markovi! Jdu tam a ty čekej a v nejhorším případě tam vtrhni nebo nějak zabav Marka, aby to neviděl!" "Jo, jasně. Zkusím to!" Rychle jsem vyrazila za Markem. Když jsem byla kratší kousek od něj, zpomalila jsem. "Hej, Marku! Co tu děláš?" "Kate! Jak ses tu dostala?" "Pravděpodobně stejnou cestou jako ty. Odpovíš mi na mou otázku?" "Jo, jasně. Táta se ztratil a pak já. No a předpokládám, že ses ztratila i ty, viď?" "Ne, já se neztratila. Pojď za mnou, pomůžu ti dostat se ven z lesa." "Ale co můj otec? On tu taky někde je." "Neměj starosti, já ho najdu. Jsem tu jako doma." Už jsme se chystali na cestu, když mi najednou zarazil cestu ten další upír. A jéje. "Hej, ty! Odkud ses tu vzal?" začal provokovat Mark. "Cože?!" vykřikl upír. "Marku, nech si své hloupé otázky!" okřiknu ho. "Óh…ty znáš jeho jméno. Já se obvykle s jídlem nebavím." "Co to? S jídlem? Kate, je to maniak, radši od něj ustup. Jdu na něj!" "Marku, ne!!!" "Tak ty mi říkáš maniaku?!! Tak si na mě pojď!" "Sue!!!" vykřiknu, protože nechci, aby mě Mark viděl bojovat s tou příšerou. Boj sice ještě není tak jistý, ale když mu odepírám vzít to, co si našel, nejspíš se bez boje neobejdeme. Sue ihned doběhla k Markovi a strhla ho stranou. Já se pustila do boje.


Přiběhla jsem a strhla ho stranou. Co mám s ním teď sakra dělat?!!! Pitomý člověk!!! Jemně jsem ho praštila do hlavy. Upadl do bezvědomí. Kate by mě zabila, kdybych ho praštila moc. Až se probere, řekneme mu, že se praštil nebo něco. Na nic si nevzpomene. Rychle jsem doběhla ke Kate. "Ale, ale …. Takže přesila ano." Ošklivě se usmál. "Vypadni nebo budeš litovat!" Co byste mi vy dvě asi mohly udělat?!!! Zavrčela jsem ještě zuřivěji. Sue, odejde? Jemně, téměř neznatelně jsem zakroutila hlavou. Dobrá, zabijeme ho. Až napočítám do tří, skočíš za něj a trhneš. Já ho chytnu zepředu a rozpůlíme ho. Je ti to jasné? Opět jsem jemně zakývala hlavou. Raz. Dva. TŘI! Skočila jsem za něj a zapáčila. Ozval se nechutný trhavý zvuk a upírův překvapený výkřik. Obě jsme systematicky trhaly upíra a kousky jsme naházely na hromadu a tu jsme zapálily. Začal stoupat štiplavý kouř a halit les do tmavého kouře. "Co jsi udělala s Markem?" "Nic vážného." "SUE!!! Cos mu udělala!!!" "Trochu jsem ho praštila do hlavy, je v bezvědomí." "JAK JSI MOHLA?!!!" řvala na mě Kate. "Uklidni se, nic mu není. Co jsem měla dělat?!!! Až se probere, nebude si nic pamatovat. Řekneme mu, že se praštil do hlavy nebo něco." "Fajn., ale tohle ti jednou oplatím." "Klidně, vem ho teď k nám a postarej se o něj. Já zatím najdu jeho tátu a přivedu ho taky. Ok?" "Ok." Rozběhla jsem se. Soustředěně jsem poslouchala jak jeho myšlenky, tak zvuky lesa a také hledala jeho pach. Netrvalo dlouho a objevila jsem ho asi 1,5 km od našeho domu. Naštěstí. Nevím, jak dlouho bych vydržela jít lidskou chůzí dál. "Dobrý den pane Reevesi." "Áa dobrý den." "Co vy tady." "No, víte… dobrá, jsem trochu ztracen." "Aha, tak pojďte k nám. Ostatně, váš syn už tam je, hledal vás." "Opravdu?" " Ano, počkejte tady, kousek odtud mám auto, přivezu ho." "Dobrá." Rychle jsem se rozběhla domů pro auto. Už tak budu muset jet jako šnek. Byla jsem zpátky snad ani ne za pět minut. "Nasedněte, pojedeme." "Ano, jistě." Jak to zvládla tak rychle? To auto by muselo být tady. Viděl bych ho. Do háje. "Bylo tady za tou zatáčkou. Vlastně jsme tam mohli jít spolu." "Aha, ale to už je jedno." Když jsme přijeli domů, vrhala na mě Kate vražedné pohledy. TY JSI MU ZLOMILA RUKU!!!!! - zařvala na mě v myšlenkách. "To není pravda!" zasyčela jsem tak tiše, aby to lidské uši nemohly slyšet. "Ano, je. Budu s ním muset do nemocnice! Má zlomenou ruku a to se ho ten upír ani nedotkl!" zavrčela nazpátek. Vzpomínala jsem na tu scénu v lese. Chtěla jsem ho odtáhnout pryč, tak jsem ho popadla za levou ruku a táhla ho pryč. Že bych ho stiskla moc silně? To jsem se snažila být jemná. Lidé jsou tak křehcí. "Dobrá, možná že ano. Ale ne schválně!" řekla jsem tiše. "Ale praštila jsi ho do hlavy!" "Ježíš, Kate, nevyšiluj. Nic mu není. Skoro." Dodala jsem, když na mě vrhla vražedný pohled. "Aspoň mu neteče krev," řekla jsem smířlivě. Chtěla mi něco říct, ale v tu chvíli se probral Mark. "Co se stalo?" zeptal se zmateně. "Potkala jsem tě v lese. Hledal jsi svého otce, ale ztratil si se. Nabídla jsem ti, že tě odvedu k nám domů a potom se podívám po tvém tátovi, ale po cestě jsi zakopnul a spadnul na kámen. Narazil sis hlavu a upadl do bezvědomí a zdá se, že máš zlomenou levou ruku. Zavolala jsem Sue a společně jsme tě dopravily sem a potom se Sue vydala hledat tvého tátu." "Aha. Díky. Na nic si nepamatuju. Zdál se mi divný sen…" Trochu jsme ztuhly, ale jeho vzpomínky byly rozmazané. A muže za chvíli považoval za strom. "Měl bys jít do nemocnice, odvezu tě tam." "Díky." "Pojedu s vámi." " To je samozřejmost pane Reevesi." Odprovodila jsem je k autu a sama se vrátila do domu. Konečně jsem měla čas přemýšlet. Lehla jsem si na postel a uvědomila si, že mi mozek předkládal zcela zjevnou skutečnost, na které už musel pracovat drahou dobu. Panebože! Kate je do Marka zamilovaná!!! Začalo to tím odpoledním setkáním. Často po ni pokukoval. A Kate taky? To až tak normální není! Potom jak jsem ji v lese řekla, aby ho zachránila. Nebyla nadšená, když jsem jí řekla, jak ho odpálkuje. A pak jak se o něj bála! A naštvalo ji, že jsem MU ublížila. Už jen tou ranou do hlavy nemluvě o zlomení ruky. Do háje! Měla jsem sto chutí mu ublížit záměrně! Nemluvě o Kate. Jak se mohla zamilovat do člověka?!!! Navíc do takového … ani pro něj nemám výraz. Až přijde domů, čeká nás zajímavý rozhovor!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama