3. část - Zájezd

24. listopadu 2009 v 19:53 | Tam |  Změna je život nebo taky smrt *
3. část - Zájezd


Druhý den jsem šel na náměstí jako na popravu. Nesl jsem si svůj oblíbený batoh a pomalu se vlekl za matkou. Ta pořád něco vykládala, ale já jsem ji neposlouchal. Došel jsem k autobusu a k ostatním věcem položil svoje zavazadlo. Rozhlížel jsem se po ostatních cestujících. Byla tady spousta starších manželských párů. Byl jsem tady výrazně nejmladší. To bude teda skvělý víkend. Zahlédl jsem i jednu holku tak kolem dvaceti pěti. No, lepší než nic. Nikdo jiný tady asi nebyl. Šel jsem se trochu projít. V jedné z vedlejších uliček jsem zahlédl dvě postavy. Jednu holku, fakt hezkou. Měla kraťasy a ukazovala svoje úžasně dlouhé nohy. Jak originální, ale byla fakt kus. Štíhlá, měla bledou kůži a dlouhé vlasy. Byla ke mně otočená zády. Druhá postava byla schovaná ve stínu. Byla hodně drobná. Nejspíš taky holka. Zdálo se, že se o něčem baví. Chtěl jsem jít blíž a poslechnout si, o čem, ale ta ve stínu se na mě podívala a pak rychle odešla. Ta druhá se na mě otočila a usmála se. No páni byla fakt … něco. Podala mi ruku a představila se.
"Ahoj, já jsem Heidy." Měla ledovou ruku a ž mě zamrazilo v zádech.
"Nick." Dostal jsem ze sebe.
"Patříš do zájezdu do Itálie?"
"Ano."
"Tak to je skvělé. Jsem průvodkyně, měli bychom se vrátit k autobusu." Pouze jsem přikývl a vydal se za ní na náměstí. Rozloučil se s matkou a nastoupil do autobusu. Sedl jsem si co nejvíce dopředu. Naše průvodkyně se postavila a začala nám vysvětlovat pravidla zájezdu a jeho program. Moc jsem ji neposlouchal, spíš jsem ji pozoroval. Jako každý normální chlap.
Cesta byla dlouhá a nudná. Chtěl jsem si zdřímnout, ale moc to nešlo, když se autobus pořád kýval ze strany na stranu a každou chvíli vjel na nějaký výmol nebo něco podobného. A tak jsem pozoroval krajinu kolem sebe. Cestou jsme měli hodně zastávek, po čase jsem přestal počítat, kolik hodin už jedeme. Oddychl jsem si, když jsme dorazili na místo.
Zastavili jsme před obrovským a nejspíš i hrozně starým hradem. Byl jsem tak zabraný do toho, co jsem viděl, že jsem si ani nevšiml, že máme vystupovat. Počkal jsem, dokud všichni nevystoupili a pak jsem se taky zvedl a vyšel ven. První, co jsem si všiml, byla holka, která se opírala o auto a pozorovala mě. Byla hodně malá. Měl jsem pocit, že to byla ona, koho jsem tehdy viděl. Byla hezká, ale úplně jinak než naše dlouhonohá průvodkyně. Vedle ní by byla skoro průměrná, ale hezčí holku jsem neviděl. Přišla mi něčím zajímavá i nebezpečná. Nevím proč. Rozhodně nevypadala, že by někomu mohla ublížit. Ale byla z ní cítit autorita a respekt. Měla stejně bledou kůži. Podivně hnědé oči a krátké, hnědé vlasy. Navzájem jsme se měřili pohledem. Pak se na mě podívala, jako kdyby si nepřála nic jiného než mě pomalu umučit k smrti a mě zamrazilo. Rychle jsem se otočil a dohnal skupinu před sebou. Kráčeli jsme velkou chodbou do obrovského sálu. Začínal se mě zmocňovat nepříjemný pocit, že je něco špatně. Takové to tušené, že byste měli vzít nohy na ramena a utíkat co nejdál odsud. ¨
Přišli jsme do sálu, kde stála spousta lidí v tmavých pláštích. Divné bylo, že měli všichni stejnou bledou kůži a černé oči. Začínal jsem si připadat jako ve špatném filmu. Něco tady nehrálo. A pak to začalo. Všichni vycenili zuby a blížili se k nám. Ke mně se blížili tři hladově vypadající upíři?!! Je to vůbec možné? Najednou se ozvalo temné, ale přece autoritou nabité zasyčení.
"Ten je můj." Uviděl jsem tu malou holku, která mě naposled protínala vražedným pohledem. Nevím, co je horší. Jestli se nechat zabít třemi upíry nebo umučit jednou upírkou. A já jsem si teď byl jistý, že je to upírka. Hodně nebezpečná upírka nebo tady má vysoké postavení, soudě podle toho, jak jí všichni mizeli z cesty. Nepřál jsem si udělat nic jiného než následovat jejich příkladu. Začal jsem rychle couvat. O něco jsem zakopl, nejspíš o vlastní nohy a skončil na podlaze. Ucítil jsem ostrou bolest, nejspíš jsem se slušně odřel. Chtěl jsem pokračovat v plazení pryč, ale zaslechl jsem hlasitý výkřik.
"Néé!!! Pak už jsem ucítil šílenou bolest, když se mi něco zakouslo do krku. Pak jsem nejspíš omdlel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kkatush kkatush | 24. listopadu 2009 v 22:11 | Reagovat

je to velmi, ale opravdu velmi zajímavé :D jen tak dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama