3. KAPITOLA - Útěk (2. část)

16. listopadu 2009 v 12:39 | Kate&Tam |  Nový začátek

3. KAPITOLA - Útěk - pokračování


Rodina Cullenových byla hrozně zajímavá. Renesmee byla úžasná. Nikdy jsem nikoho podobného neviděla a Jacob byl… prostě příšerně páchl. Ale svým způsobem byl také velmi zajímavý. Byla jsem tady už týden. Měla bych se vrátit domů. Kate mě asi zabije. Chtělo by to pojistku, ale jakou? Mark by mě asi moc neochránil, nehledě na to, že je to kvůli němu. "Hej, Sue!" zavolal na mě Edward. "Ano?" "Neříkala jsi, že máš sestru." "Neříkala a ty sis to nemusel přečíst." "Fajn, ale i tak, rádi bychom se s ní seznámili." Hmm, to by mohla být dobrá pojistka. A taky to bude šok, takže by mě nemusela zabít hned. "Fajn, to beru." řekla jsem smějícímu-se Edwardovi. "Půjdete všichni?" "Samozřejmě." "Dobře, zítra vyrážíme." Chtěla jsem si tady ještě naposledy zajít na lov. Rozběhla jsem se do lesa. Chtěla jsem ulovit medvěda. Velkého rozzuřeného medvěda. Nemohla jsem ale žádného najít. Sakra, no co, spokojím se aspoň s vlkem. Vrátila jsem se zpátky a se všemi se rozloučila. Cullenovi už na mě čekali. Vedle Belly seděl velký rudohnědý vlk. Byla jsem překvapená, ale za okamžik mi došlo, že to bude Jacob. Smrděl strašně. Edward chytil záchvat smíchu. Mrskla jsem na něj naštvaný pohled. Promiň. Omluvil se v duchu. Přijímá se, pomyslela jsem si. Rozběhli jsme se a já je vedla k nám domů. Cesta byla příjemnější. Né, že by běh nebyl úžasný, ale takhle jsem si povídala s Alicí. Milovala nákupy. Tak to se jí bude Kate zamlouvat. Já se v nákupech zas až tak moc nevyžívám. Cesta rychle utekla a za chvíli jsme stáli před naším domem. "Ahoj Kate, vedu návštěvu!" křikla jsem na Kate, která šokovaně stála ve dveřích a evidentně pro to neměla slov.
                                           
Když Cullenovi odešli, mimochodem byli opravdu přátelští a opravdu hezcí, spustila jsem: "Sue? Proč jsi mi nějak nedala vědět, co s tebou je? Víš, jak jsem se o tebe bála?" "Promiň Kate, ale neměla jsem mobil." "A co ostatní? Bylo jich docela dost a určitě aspoň jeden z nich mobil měl." "No jo, tak jo. Byla jsem naštvaná. Však víš. Prostě jsem trucovala a rozhodla se, že ti schválně nedám vědět, jestli jsem v pořádku." "S--" "KATE," přerušila mě Sue, "jsem tady a to je to hlavní. Buď ráda, že jsem vůbec přišla. A ještě k tomu v doprovodu Cullenových. No nejsou úžasní?" "To jo, hlavně Alice a Renesmee, a taky Edward. Chápu, proč se líbí tolika holkám." "Jo, to já taky. Bella má opravdu štěstí. Když už jsme u toho, co ty a Mark?" "No, ...pravdu?" "Ano, prosím." "Ok, tak tedy poslouchej. Šla jsem za ním do nemocnice a odtud to začalo. Jak ho pustili, přišel za mnou. Povídali jsme si a tak nějak každému došlo, že jsme se do sebe zamilovali. Chápej, oba to cítíme, že ten druhý po nás touží." Při těch slovech Sue protočila oči. Dělala jsem, jako že jsem to neviděla. "Začali jsme se čím dál víc stýkat a vypadá to tak, že už spolu chodíme." bála jsem se reakce Sue, ale opravdu mě překvapila. Řekla jenom: "Ok, líbali jste se?" Uvažuju, jestli jí to mám říct. Já ho přece líbala, ale on o tom neví. "Tak co? Řekneš mi to, nebo ne?" ptala se netrpělivě Sue. "Dobře, začnu tímhle. Pamatuješ, jak se tehdy zpomalil čas?" "Jak tu byl pan Reeves??" "Jo. No, uvažovala jsem, že to bude nejspíš naše nová schopnost. Buď tvoje, nebo moje. Rozhodla jsem se, že to vyzkouším. Prvně jsem to zkoušela na tobě. Tehdy, ještě před tím, než jsi mi zavolala z lesa. Ale nešlo to. Pak jsem si uvědomila, že to na upíry nefunguje. Přece jenom sis všimla, že se ten čas nějak vleče." "No dobře, ale co to má společného s tím, na co jsem se tě ptala?" "Právě že všechno. Jen poslouchej. Ten den jsem to nestihla vyzkoušet na lidech. Když jsem byla v nemocnici za Markem, zkusila jsem to. Chtěla jsem prostě vědět, jestli je ta schopnost moje nebo ne. Povedlo se mi to. Čas se strašně moc zpomalil, víc, než v ten den, co se to stalo poprvé. No a tehdy jsem Marka políbila." "Ty jsi ho políbila ve zpomaleném čase?!" vykřikla překvapená Sue.
"A jak to na něj působilo v tom normálním, běžném čase?" byla zvědavá. "Cítil jen trochu větší závan. Aspoň tak to řekl." Sue měla vykulené oči. "Tak to je teda něco." "Jo, to je." řekla jsem zasněně. Můj první upíří polibek. Bylo to senzační, někdy to určitě ještě zopakuju. Ze snění mě vytrhla Sue. "A udělala jsi to víckrát než jednou?" "Ne." to byla má krátká, leč výstižná odpověď…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama