4. KAPITOLA - Malý problém (2. část)

23. listopadu 2009 v 15:24 | Kate&Tam |  Nový začátek

4. KAPITOLA - Malý problém - pokračování



Bylo fajn dát si konečně závod, opravdu musíme najít rozhodčího, tak mě napadá, mohla bych si dát závod s Edwardem, prý je nejrychlejší. Tyhle myšlenky ale teď nechám plavat, dělá mi starosti Mark. Nevím proč. Ne snad, že bych se o něj bála, proboha, na to má Kate, ta se bojí za nás obě, začínám z něho mít nepříjemný pocit, už jen ten dnešek! Ale čeho bychom se od něj mohly bát?! Je to jen hloupý člověk. Neměla bych se tím zabývat. Zítra to bude nuda. Budeme muset zůstat doma. Hmm...co podnikneme?! Mohli bychom udělat upírské hry. Jasně, můžeme pozvat Emmetta, nenechal by si to ujít. Disciplíny třeba nejrychlejší lov a taky kdo bude nejčistší. Potom samozřejmě závod, můžeme si třeba dát páku. Bude to bezva, ale koho pozvat? Emmetta určitě, ten by nám neodpustil, Edwarda taky, chtěla bych si s ním dát ten závod, ráda bych viděla Alici, už mi chybí a při tom je to jen chvíle. Rosalie by asi nemusela chtít, ale možná by si pak zahrála baseball, Jasper by taky nejspíš chtěl soutěžit, Esme by byla perfektní rozhodčí a Carlisle je vždy vítán, ráda uvidím i Bellu a Renesmee. Takže asi budeme muset pozvat všechny. Co to plácám, muset pozvat. Ráda je uvidím! Ještě se musím domluvit s Kate. Ale nevidím důvod, proč by nesouhlasila. V tu chvíli mi zazvonil telefon. Alice, samozřejmě. "Ahoj Alice." "Ahoj Sue. Moc rádi všichni přijdeme." "To jsem ráda. Ale mohla jsi počkat aspoň, než to řeknu Kate." "Bude ráda." "Jistě. Tak kdy přijdete?" "Zítra ráno jsme tam." "Fajn, tak čau." "Čau." Zaklapla jsem mobil. Je čas to říct Kate.
                                                

Já tu Sue přerazím! Ani říct mi to neumí a vymlouvá se na Alici. Ale tak prosím, aspoň bude zábava. (pozn. od Kate)


Tak jo, Kate se to moc nelíbilo, když se dozvěděla, že je to už domluvené. Alice se má na co těšit! Nakonec ale souhlasila, takže vše v pohodě, no. I přes to, moc se těším. Celou noc jsem vymýšlela jednotlivé disciplíny. Začneme lovem, abychom se posilnili, doufám, že budu mít možnost naštvat Emmetta. Potom bude zápas. Žádná páka! Myslím, že každé dvojici bude stačit pět minut. Možná deset. Hmm, i tu páku můžeme zařadit. Zakončíme to závodem.
Ráno všichni přijeli přesně, jak Alice slíbila. Naší soutěže se ale zúčastní jen Emmett, jak jinak, Edward, Jasper a Alice. Nenechá mi přečíst si, kdo vyhraje. Aspoň to bude napínavější. Carlisle a Esme nám dělají rozhodčí a spolu s Rose a Bellou porotu. Připravovali jsme se tedy na lov. Jeden po druhém. Byla jsem čtvrtá. Šlo to dobře, vše probíhalo bez problémů. Nakonec tuto disciplínu vyhrála Alice. No jistě, kdo jiný. Ale to vůbec nevadilo, byla to první disciplína. Zápas byl daleko náročnější. Vlastně to bylo nevýhodné pro Kate a Emmetta. Koneckonců Jasper je odborník, Alice vidí budoucnost a já a Edward...no, měli jsme určité výhody. Nebylo překvapením, že Kate s Emmettem nevyhráli. Emmett si to vynahradil v páce. No jistě, ale když má někdo tak velkou sílu, není se čemu divit. Nejvíce jsem se těšila na závod. Bude to napínavé. Edward byl velmi samolibý a Alice s Jasperem a Emmettem bylo jasné, že nevyhrají. Já se ale nevzdávala. Toužila jsem ho porazit. Byla to neuvěřitelně spalující touha, přestože jsem věděla, že je nejrychlejší. Chtěla jsem ho porazit. Přála si to i Kate, ale ne tak usilovně jako já. I Edward věděl, že ho chci porazit a byl rozhodnutý vyhrát. Byl čas na závod. "Start!" Vyběhla jsem, jak nejrychleji jsem mohla. Cílem bylo oběhnout celý národní park. Běžela jsem, co se dalo. Brzy jsme se my tři (já, Kate a Edward) začali ostatním vzdalovat. Zdálo se, že soupeří aspoň mezi sebou. Přinutila jsem se zrychlit. Zdálo se to být nemožné, ale podařilo se mi to. K mé obrovské radosti začal Edward mírně zaostávat. Jeho tvář se změnila do zuřivé masky. Touha po vítězství mně poháněla dál. Teď už bylo jasné, že závod vyhraju já nebo Kate. Teď už začínala zaostávat i Kate. Dobíhala jsem do cíle. Všichni byli neuvěřitelně napjatí. Proběhla jsem cílem. Byla jsem první!!! Neuvěřitelné. To je úžasné! Všimla jsem si, že už tu je i Alice, Jasper a Emmett. Jak to? Co se stalo? "Bylo jasné, že první tři místa neobsadíme a tak jsme vás v tom nechali." usmívá se Alice. "Ale kde je Kate s Edwardem?!"


Opravdu jsem se snažila, abych vyhrála ten závod. Byla to jediná šance, abychom se se Sue přestaly dohadovat, kdo je rychlejší. Bohužel jsme při tom našem shonu, kdy jsme připravovaly místo konání zapomněly na jednu docela dost důležitou věc. A to se nám teda moc nevyplatilo. Edward na to přišel jako první a pak i já. Jen Sue si toho pořád nevšímala a běžela dál. Zařadila jsem zpátečku a vrátila se k Edwardovi. "Myslíš, že je tu dlouho?" zeptala jsem se tak potichu, aby to neslyšely lidské uši. "Moc dlouho asi ne, ale dost dlouho na to, aby zjistil, že nejsme to, za co se vydáváme. To bude trochu problém. A navíc, všichni tu jsme vegetariáni, takže by mě zajímalo, co s ním." "No, víš, já nechci, aby mu někdo ublížil. Totiž… Je to můj přítel. Mark." Chce se mi z toho brečet. Proč? Proč zrovna on? Určitě se ho budeme muset zbavit. Sakra co tu dělá?! "Klid Kate, ještě je tu jedna možnost." "Co? Ty mi asi čteš myšlenky, že?" Přikývne. "Ok, jaká je ta možnost?" "Však ty to Kate víš." Nechápavě se na něho podívám. Ach Bože, asi mi to začíná docházet. "Edwarde! To nemyslíš vážně! Ty jsi možná chtěl, aby se tím Bella stala, ale já mu nechci ničit jeho život! Proč ho prostě nenecháme odejít? On si to určitě nechá pro sebe! Nemůže přece za to, že nás viděl. Kvůli tomu ho nemůžeme zabít!" "Kate, myslím, že když mu všechno vysvětlíme, ještě než odtud odejde, budeme mít víc času na uvažování, co s tím dělat. Takže pro něj prosím dojdi." "Proč tam nezajdeš ty?" "Protože mě nezná." "Myslíš, že to hraje nějakou roli? Kdoví, co všechno si teď o mně myslí." "Já to vím. Ale říkat ti to nebudu. Určitě bys ho vylekala, kdybys věděla, co je právě teď v jeho hlavě. Možná ti on sám řekne, co si o tom všem myslí. Prostě za ním jdi. No tak, už běž." Jemu se to lehce řekne, když ví, co si Mark myslí. Ví, co od něj má čekat a co mu říct aby ho nevystrašil. Jak já mám vědět, co mu říct. Achjo. Proč se to stalo? No dobře, konec toho zoufání a jde se na to. Upíři, držte mi palce.
Opatrně a hlavně pomalu se k Markovi blížím. "Marku?" Mark je schovaný za keřem a skoro nedýchá. Chudáček. "Marku to jsem já. Kate. Vylez prosím tě. Proč se přede mnou schováváš?" zeptám se ho na to, na co znám jeho odpověď. Už jsem u onoho keře, za kterým je Mark. Obejdu ho, a teď už vidím do Markova vystrašeného a zároveň nechápavého obličeje. "Marku." Pořád se k němu přibližuji. "Stůj!" vykřikne Mark a při tom se mu "zlomí" hlas. "Marku. To jsem přece já. Kate." Mluvím tiše a sleduju Marka, který pomalými kroky přede mnou ustupuje. "Co jsi zač?! Co jste všichni zač?!" "Vysvětlím ti to. Ale hlavně se mě neboj. Jsem to přece pořád já. Kate. Ta Kate, kterou znáš." "Ne, takovou tě neznám. Nechápu, jak jsem ti mohl věřit, vždyť tě VŮBEC neznám!" "Ale no tak, Marku. Uklidni se. Já ti nechci ublížit. Musíš mi věřit." "Proč? Proč bych měl?!" "Protože tě miluju, tak jako ty mě. Nebo mě už nemiluješ?" zeptám se Marka pokleslým hlasem. "Já nevím. Vůbec nevím!" "Jakto? Musíš přece vědět, co ke mně cítíš." "Myslel jsem, že to vím, ale teď si tím vůbec nejsem jistý. Ani nevím, kdo jsi. Co jsi zač a co mi chceš udělat." "Já ti nechci nic udělat. Teď jsem ti to říkala. Prosím, pojď se mnou a nechej si to vše vysvětlit. Neboj se. Věř mi." Nevím, co mu mám ještě říct, aby se mě nebál. Chvíli je ticho. Mark přemýšlí. Doufám, že si to vše nechá vysvětlit a hlavně doufám, že mě pořád miluje. Nechci ho ztratit. Nevím, jestli Bůh stojí při upírech, kteří zabíjejí, ale pokud ano, byla bych šťastná. Proto se v duchu modlím, aby se Mark rozhodnul dobře. Nechci, abychom ho museli zabít, ale i kdyby to všechno pochopil a zůstal se mnou, dřív nebo později bychom ho museli přeměnit. Hluboce si povzdychnu. Kdybych tak mohla vrátit čas. Tohle by se vůbec nemuselo stát, ale ne, my jsme se Sue tak tupé! "Kate?" řekl opatrně Mark. Podívala jsem se na něj. "Ano?" "Rozhodl jsem se, že chci vědět, co jste vy všichni zač." "Ano?" řeknu nadějně, že by to tajemství mohl přijmout a smířit se s tím, kdo ve skutečnosti jsme. "Ano. Ale nepočítej s tím, že se s takovouhle věcí, ať je jakákoliv, smířím. Chci to od vás slyšet. Chci slyšet, co jste, ale nehodlám ti to jen tak odpustit. Určitě na to budu potřebovat čas, než se se vším vyrovnám. Pokud to ovšem přežiju. Doufám, že mě nechcete zabít." "Ne, to opravdu nechceme Marku! A … chápu to, a tvé rozhodnutí respektuji. Snad se s tou informací co nejdříve vyrovnáš. Strašně moc tě totiž miluji." Mark mi na to už nic neřekl. Vyrazili jsme teda i s Edwardem za ostatními. Mark se nejdřív na Edwarda podíval nevěřícným pohledem, ale radši nic neříkal. Když jsme dorazili na místo, kde byl cíl našeho běžeckého závodu, všichni se nechápavě na nás a našeho "hosta" dívali. Vysvětlila jsem společně s Edwardem, co se stalo, a potom jsme se všichni pustili do vysvětlování.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama