5. část - Nový známý

26. listopadu 2009 v 18:49 | Tam |  Změna je život nebo taky smrt *
5. část - Nový známý

Vešla do svého pokoje a já jsem šel za ní.
"Co chceš?!" vyjela na mě. Chce být protivná? Fajn, to já umím taky.
"Promiň, ale nemám kam jinam jít, nemám svůj pokoj," odsekl jsem nevrle.
"No jo. Jdeme za Jane." Jane? To byla taková ta malá. Některé jsem si už pamatoval. Pár jmen jsem zaslechl. Zjistil jsem, že mám skvělou paměť a tak by neměl být problém si všechny zapamatovat.
Došli jsme k nějakým dveřím a Cath zaklepala. "Ahoj Jane."
"Ahoj Cath."
"Jane, nevíš o nějakém volném pokoji?"
"Hm, možná jo, ale musela bych požádat Ara o dovolení." Vlastní pokoj? Super!
"Ara? Nejde to nějak jinak?"
"Bohužel, já za ním zajdu, chceš?"
"Díky, jsi zlatá,"
"Já vím." Usmála se a rozběhla se pryč. Upřímně jsem doufal, že budu mít vlastní pokoj. Naštěstí to netrvalo moc dlouho a byla zpátky.
"Tak co?" zeptala se Cath.
"Aro ti vzkazuje, že se s ním máš podělit o svůj pokoj." Co?! No to si snad dělá srandu!
"Cože?!!! No to se mi snad zdá! Díky za ochotu Jane." Ani Cath nebyla nadšená. Odešla do svého pokoje a práskla za sebou dveřmi. Taky bych to udělal, kdybych nějaký pokoj měl. A nechtělo se mi jít zase za ní. Podle všeho, co jsem o ní věděl, byla vysoce nebezpečná a bylo lepší se jí vyhnout. Obzvlášť když zuřila.
Rozhodl jsem se projít po hradě. Procházel jsem se chodbami, až jsem došel do nějakého sklepení. Narazil jsem na dva upíry. Toho jednoho jsem znal, tuším, že se jmenoval Andrew. Ale toho druhého jsem ještě nepotkal. Ihned mi došlo, že je to téměř přesná kopie mého dřívějšího já. Už jenom tím, jak se na mě díval, mi dával najevo, že on je někdo a já jsem nula. Přesně tak, jako já kdysi. Znovu na mě dolehl fakt, že se všechno změnilo a já, že se musím přizpůsobit.
"Ty jsi ten novorozený, co."
"Nejspíš ano." Ten chlap se mi vůbec nelíbil.
"Já vím, o co ti jde. Ale dobře mě poslouchej. Ty na ni nemáš." Tak teď mě namíchnul. Sice jsem nevěděl, o čem to mluví, ale takhle se mnou mluvit nebude.
"Tak hele, sice nevím, o čem to mluvíš, ale jsem si jistý, že se pleteš." Řekl jsem s absolutním klidem.
"Ty!!! Poslouchej mě ty jedna nulo. Mluvím o Catharine. Nech ji na pokoji, slyšíš, ona je MOJE!!! Odtáhni co nejdál odsud!" Chtěl jsem něco odseknout, ale zarazil mě jiný naštvaný hlas.
"Danieli, co si myslíš, že tady děláš! Já jsem nikdy tvoje nebyla, nejsem a nebudu! Je ti to jasné!" Musel jsem si přiznat, že mě to potěšilo. I on, jak se zdálo, z ní měl strach.
"Klid kotě, jen jsem mu chtěl dát lekci," začal blábolit.
"Na to TY nemáš právo a teď zmizni, než ti něco udělám!" řvala po něm a vrčela. Rozhodně to na něj zapůsobilo a zmizel, jak mu řekla. Pak se ale pustila do mě.
"A co ty tady sakra děláš!"
"Já …jsem," snažil jsem se najít nějaké rozumné vysvětlení. "Šel jsem se projít. Nechtěl jsem tě rušit." No, to jsem ale neměl říkat. Akorát naštvaně vyletěla.
"Výborně, takže proto ses šel pohádat s Dannym! Dávej si na něj pozor, je v boji zatraceně dobrý a tebe by rozmázl za půl minuty. A teď sebou hýbni do tělocvičny, jdeme trénovat." Nemělo cenu se s ní hádat. A nejspíš měla pravdu. Netušil jsem, jak bojují upíři. Ale nemohlo to být zase tak jiné, než boj mezi lidmi. Akorát mnohem rychlejší. To se uvidí, ale pořád mi nešlo do hlavy, jak by Cath mohla být nejlepší. Aro bude nejspíš v čele celé téhle společnosti, znamená to, že má o všem přehled a nejnovější informace? Je to možné. Stejně jsem ale nevěděl, jak by toho mohla ta malá holka dosáhnout. Ale proč by se jí jinak všichni báli? Nic nedávalo smysl. Možná na to přijdu časem. Teď jsem se radši vydal do tělocvičny. Kdoví, jak je Cath trpělivá a já nestojím o nějaké bolestivé zkušenosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama