5. KAPITOLA – Usmíření (1. část)

28. listopadu 2009 v 16:27 | Kate&Tam |  Nový začátek

5. KAPITOLA - Usmíření


Byly to už dva týdny od doby, co Mark zjistil pravdu. Kate byla den ode dne skleslejší, protože se nám stále vyhýbal. Všechny mé pokusy o zlepšení nálady dopadly katastrofálně. Neřekla jsem jí, že jsem se šla podívat k jejich domovu, abych se dozvěděla, co si myslí. I tak, kdyby to zjistila, byla by dost naštvaná, natož aby věděla, že ji nechce nikdy vidět. Popravdě se nás bál a navíc ta mužská ješitnost! Jak má chodit s holkou, která je rychlejší a silnější! Zato jsem mu chtěla zakroutit krkem. Ale stále tam byla myšlenka, že ji miluje. I přes jeho snahu ji potlačit doufám, že to překoná. Hlavně kvůli Kate. Chodí jako tělo bez duše. Bude mu trvat asi ještě nějaký čas, než to překoná. Koneckonců je to pořádná novinka! Nedivím se mu, že se s tím nechce smířit. S každým by asi zamávalo, že jeho holka je upír. Vzpomínám na ten osudný den:
Kate ho přivedla celého vyděšeného k nám ostatním. Hned jsem z Edwardových myšlenek pochopila, co se stalo. Chtěla jsem si nafackovat za svoji blbost. "Kdo jste!" vykřikl. "Uklidni se," promluvil opatrně Carlisle, "nikdo ti neublíží. Jak sis sám všiml, nejsme úplně normální lidé." "To jsem si sakra všiml!" vykřikl znovu a přerušil tak Carlisla. "Ano, to víme, jak už jsem řekl, nejsme zcela normální lidé. Jsme upíři." V tu chvíli předvedl výraz čiré hrůzy. Kdyby to nebyla tak hrozná situace, bylo by to vážně k popukání. "Vy … vy… vy jste…" Nedokázal to ani vyslovit. Pak popadl nohy na ramena. Nechali jsme ho běžet.
Bylo to hrozné. Nálada se radikálně změnila. Obrat o 180°. Veselá, soutěživá nálada a teď všichni pochmurné výrazy a myšlenky. Kate se sebrala a odešla domů. Já se rozloučila s Cullenovýma a šla za ní. Všechny mrzelo, jak to dopadlo. Od té doby Kate skoro nemluvila a ploužila se po bytě. Děsila mě její rychlost. I na člověka to bylo šnečí tempo. A to ona nebyla. Nepodařilo se mi ji z té pochmurné nálady vytrhnout. Po týdnu jsem to vzdala. A bylo to den ode dne horší. Ráno jsme se vypravily do školy. Myslím, že kdyby byla člověk, propadá ze všech předmětů. Máme ale dobrou paměť, takže to nehrozí. Nicméně je celé hodiny mimo. Naštěstí nás už učitelé ignorují a zkouší jiné.
Bez zájmu jsme se vydaly na parkoviště pro auto. Nastoupily a vyrazily domů. "Kate, takhle to dál nejde! Musíš aspoň na lov!" "Hmmm…." "Já to myslím vážně! Dneska jdeme lovit!" "Hmmm… možná." "Žádné možná! Jedeme hned teď, kousek dál, kde jsou pořádné šelmy! Nechci nic slyšet," řekla jsem a otočila auto na druhou stranu a vyrazila do přírody.

Sue se mě už několikrát snažila utěšit, ale na mně to neplatí. Mark mě už nemiluje a navíc se o nás myslí, že jsme zrůdy. Ani neví, že lovíme jen zvířata. Proč šli všichni na něj tak rychle? Měli v plánu ho co možná nejdřív vystrašit? Po dlouhé době jsem si pořádně užívala života - měla jsem konečně pro co - nebo spíš pro koho - žít. I když ne úplně lidsky. Ale na to jsem si už zvykla. Že nikdy nebudu žít jako normální člověk. S Markem to mělo cenu pokoušet se o co nejnormálnější žití. Teď je to k ničemu. Navíc, dříve či později ho budeme muset zabít nebo alespoň přeměnit. Teď, když o nás ví.
Nastoupila jsem do auta. Řídila Sue. Kdybych řídila já a nebyly bychom upírky, které jen tak neumřou, zabily bychom se. Jenže upírky jsme, takže bychom se maximálně musely zase stěhovat. To by možná nebyl špatný nápad. Mark by se nám nemusel vyhýbat, možná by žil i déle než kdybychom zůstaly. Ale s tím asi Sue souhlasit nebude. Řekla by: 'Proč se máme vzdávat? Postavme se tomu čelem!'. No… to by spíš neřekla, to jenom já, protože to by se hodilo, kdybych psala náš příběh. Větší drama. Ve skutečnosti nevím, co by tomu Sue řekla. Důležité je, že opravdu řekla přesně tohle: "Kate, takhle to dál nejde! Musíš alespoň na lov!" No, je to trochu zamotané, že. "Hmm…" Takhle já ale teď uvažuju. " Já to myslím vážně! Dneska jdeme lovit!" Tak zamotaně. "Hmm...možná." Zmateně. "Žádné možná! Jedeme hned teď, kousek dál, kde jsou pořádné šelmy! Nechci nic slyšet," řekla a vyrazila do přírody. To je dobře že nechce nic slyšet. Aspoň můžu uvažovat bez rušení. Prokoušu se svou hlavou. Nemám se radši nechat zabít? Ale jak? Zvíře mě asi těžko spálí. Možná tak drak. Ale existujou ještě nějací? Týjo, tolik otázek...hhh...mně už asi hrabe! Ha! Už to není otázka! A zase! A zas! A...už mě to nebaví. Fakt pitomá hra. "Sue? Můžu se nějak dostat do blázince?" Ha! Další otázky! "Do blázince?! Proč? Proboha, Kate! Snad ses nezbláznila! Nebo jo?" "Možná...nejspíš. Hele, poslouchej mě!" Ty jsi mi dala tolik otázek. Mě je tak nějak veselo. Jakto? "No, tak mluv." "Vždyť mluvím! Na co máš tu svoji zatracenou schopnost?!" Ona asi neumí číst myšlenky. Chacha...Proč zastavuje? Vylézá z auta...napjatě ji sleduju. Obchází ho zepředu...jde k mým dveřím...otevírá je...Ááá, moment! Já byla o ně opřená! Ještěže má Sue dobrý postřeh. Chytla mě dřív, než jsem stačila dopadnout hlavou na zem. "Kate, neblázni, už brzy se napiješ té dobré, sladké krve." Začaly se mi sbíhat sliny. Úplně stejně, jak alkoholikům, kteří nepili už 2 hodiny! Až na to, že jsem nepila už více než dva týdny. Asi. "A až na to, že nejsi alkoholik, který jde na pivo!" okřikla mě Sue. Á, už se naučila ovládat svoji schopnost! Jak bezvadné. Kdybych taky nějakou měla! To by byla švanda! Sue mě odtáhla do hlubokého lesa....a tam mě nechá samotnou! Že já si blbá neoznačila cestu zpět. Teď mě najde ježibaba, vykrmí mě a šup se mnou do pece! "Kate, zůstaň tu a ani se nehni! Jdu něco ulovit." A už je to tady. Moje první večeře, která ze mě udělá cvalíka. Pololežím, polosedím, opřená o strom. Najednou cítím tu dobroučkou slaďoučkou krev. Je čím dál blíž a už je dokonce u mě. Sue mi podrží zvíře pod nosem a já se zakousnu do jeho tepny. Mňam, to si pochutnám!... Jé, ono už tam nic není! "Sue, došla náplň, běž ji sehnat."
Vysála jsem asi 4 vlky a jednoho velkého medvěda. Pak jsem už po svých došla do auta a Sue nás zavezla domů. Kdybych mohla spát, usnula bych. Cítím se totiž plná a bez energie. Snad to bude už jenom lepší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama