7. část - Na Aljašce

29. listopadu 2009 v 19:33 | Tam |  Změna je život nebo taky smrt *
7. část - Na Aljašce

Brzy jsem si na život ve Volteře zvykl. Začátek byl sice drsný a těžký, hlavně kvůli Cath a jejím metodám. Ta baba byla tyran. Vůbec jsem se nepletl, když jsem říkal, že bych ji neměl naštvat. Zjistil jsem hlavní důvod, proč se jí všichni báli. Její moc. Párkrát ji na mě taky uplatnila a není to zážitek, který byste si chtěli zopakovat. Ze začátku jsem ji nemohl vystát a těžce jsem nesl, že mi neustále poroučela. Ale když jsem ji blíž poznal, zjistil jsem, jak skvělá holka to je. Upírem jsem byl asi rok a půl. Největší překvapení pro mě bylo, když jsem tak po roce zjistil, že se mi nelíbí pouze jako kamarádka. Zamiloval jsem se do ní, ale nenašel jsem odvahu k tomu, abych jí to řekl. Pořád jsem na ni myslel. Ničilo mě, že nevím, co ke mně cítí. A tak jsem vymyslel plán.
* * *
"Cath, co kdybychom si zajeli na výlet?!"
"A jak si to představuješ?"
"Dlouho jsme nebyli lovit. A lovit lidi nebo býložravce je nuda. Vůbec se nebrání a nebojujou. Zajedeme někam na pořádné šelmy, ať je sranda." Lákal jsem ji. Zaváhala. "No tak, bude to zábava. Čerstvý vzduch a příroda,"
"Tak jo. Počkej tady, domluvím to s Arem."
"Jasně." Super! První část plánu úspěšně splněna. Za chvíli byla zpátky. Nesla dobré zprávy, mohli jsme vyrazit. Daleko od Volterry jsme ukradli auto.
"Tak, kam to bude?" zeptala se vesele.
"Hmm, někam, kde je hodně šelem, co třeba Aljaška?"
"Ok. První zastávka Aljaška," řekla a vyrazila na letiště.
"Zvládneš letadlo?"
"Jasně, po tom tvém kurzu sebeovládání to bude hračka." Zasmála se a oba jsme vzpomínali. Pro mě to tehdy bylo hodně kruté. Nerad jsem vzpomínal na začátky. Dobře si pamatuju, jak jsem si svíjel bolestí na podlaze v ohnivé kleci. S jediným úkolem odolat. Ale vyplatilo se. Už jsem v tom byl dobrý.
Přetrpěl jsem několikahodinový let a nikoho nezabil. Po přistání jsme se schovali do staré továrny a čekali, až zapadne slunce. Naplánovali jsme další cestu. Přes noc jsme doběhli na Aljašku, kde už jsme se nemuseli schovávat. Nejdříve jsme oba ulovili nějaké vlky. Chtěl jsem se trochu porozhlédnout po okolí.
"Zajdu se ještě po něčem podívat," řekl jsem.
"Dobře, jak chceš, počkám tady." Cath si lehla doprostřed louky a relaxovala. Odběhl jsem do lesa. Byl čas na druhou fázi plánu, ale musel jsem nasbírat odvahu. Chtěl jsem jí konečně naznačit, co k ní cítím a vůbec to nebude snadné. Chvíli jsem jen tak chodil po okolí. Už jsem to nemohl dále odkládat. Nikdy asi nenajdu tolik odvahy, kolik bych chtěl. Přinejhorším mě vymaže z povrchu zemského nebo mě odmítne. Vím, že po tomhle už naše přátelství nebude stejné jako dřív, ale musel jsem to risknout. Chtěl jsem ji překvapit. Poslední dobou se snažím nachytat ji nepřipravenou, moc se mi to nedaří, abych pravdu řekl, vůbec. Snad dneska.
Pomalu jsem se vracel zpátky. Vylezl jsem na strom a pozoroval ji. Ležela na louce, vlasy rozhozené kolem hlavy, její kůže se třpytila. Byla tak nádherná. Dokonalost sama. Tak nevinná v tuhle chvíli a přece tolik nebezpečná. Už jsem to nemohl vydržet, chtěl jsem se dotknout její hebké kůže. Seskočil jsem ze stromu a použil jeden z chvatů, který mě učila.
"Há a mám tě, konečně jsem tě chytit nepřipravenou." Usmíval jsem se a ona otevřela oči.
"Ve skutečnosti ne," řekla a já se přestal šklebit, "udělal jsi chybu, když ke mně zavál tvůj pach a pak jsem tě taky slyšela v koruně stromu. Kdybych chtěla, s přehledem tě dostanu." Ještě se smála. "Teď už mě můžeš pustit."
"Ne, nepustím tě." Měl jsem ji přesně tam, kde jsem chtěl.
"No tak, pusť mě, víš, že z tohohle se nevykroutím."
"Né, nepustím." Neměla šanci se vykroutit a věděla to.
"Pusť mě Nicku, tohle není fér."
"Nemělas se nechat chytit."
"Grr. Tohle je nefér. A ty to víš." Začal jsem se smát. Trochu jsem povolil sevření a to byla chyba, protože mě chytila nohama a otočila nás. Teď jsem se nemohl hýbat já. Začal jsem vrčet.
"Říkal sis o to sám." Smála se. No tohle. Zkusil jsem ji chytit nohama. Za chvíli jsme se tam váleli oba dva. Museli jsme vypadat jako dva blázni, obzvlášť když jsme se ještě začali smát. Pustil jsem ji a ona se odkutálela. Lehl jsem si vedle ní a dal jí ruku kolem ramen. Bylo to fajn, ale já už nechtěl být jen kamarád. Když chtěla vstát, chytil jsem ji a strhl na sebe.
"Cath,"začal jsem, "chtěl jsem ti něco říct." Dál už jsem neměl odvahu.
"A co," pobídla mě po chvíli. Už jsem to nevydržel, chytil jsem ji kolem pasu a přitáhl jsem si ji do polibku. Bylo to nádherné. Zapletla mi ruce do vlasů a sama se přivinula blíž. Byl to dlouhý a vášnivý polibek. Jemně jsem nás otočil a přitisknul ji do trávy. Po dlouhé době jsme se od sebe odtrhli.
"Páni," vydechla.
"Jo, páni, to teda bylo něco." Nádherně se usmála.
"Víš, chtěl jsem ti to říct už dlouho, zamiloval jsem se do tebe. Ale bál jsem se, že mě proměníš v prach," řekl jsem laškovně, ale nesmírně se mi ulevilo.
"Ty hlupáčku, jak bych mohla?!" řekla něžně. Šťastně jsem se usmál. Znovu jsem ji dlouze políbil. Najednou nás otočila.
"Ale Nicku, nezdá se ti, že na mě moc spěcháš. Co kdybychom začali pomalu. Začneme pusou na čelo." Naklonila se a dala mi lehkou pusu. Potvůrka, chtěla mě trápit. "Na nos. Na líčko." Schválně to natahovala a trápila mě.
"Ty příšero," vydechl jsem. Už jsem to nemohl vydržet. Příliš jsem po ní toužil. Hladově jsem se na ni vrhl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama