9.část-Nic netrvá věčně

14. listopadu 2009 v 11:56 | Tam |  Život monstra *
9. část-Nic netrvá věčně
znovu přidávám malé upozornění na drastičtější část, kdo nechce ať nečte :)


Běželi jsme ruku v ruce zpátky do Kanady. Zamluvili si letenky a vyrazili do Itálie, kde jsme přistáli ve tři hodiny v noci. Ukradli jsme nějaké auto a jeli do Volterry. Aro měl radost, že jsme zpátky, na otázku, jak jsme se měli, jsme řekli, že skvěle a vydali se do našeho pokoje.
"Takové výlety bychom měli podnikat častěji," řekl Nick a přitáhl si mě na klín.
"Hmm, ale nemysli si, že tě teď budu šetřit v trénincích," řekla jsem na oplátku. Pouze se usmál, a kdyby moje mrtvé srdce ještě mohlo bít, bilo by teď o stošest. Pevně jsem ho objala a užívala si vzájemnou blízkost. Vydrželi bychom takhle sedět ještě dlouho, ale přišla Jane. Stačil jí na nás jediný pohled a vše pochopila. S omluvným výrazem jsem vstala a šla k ní.
"Ahoj Jane. Tak ráda tě vidím, jak ses měla, když jsme byli pryč?"
"Taky vás ráda vidím. Měla jsem se dobře, ale u vás se zdá, něco změnilo." Nebyla to otázka, jen konstatování. Nick ale přišel, jednou rukou mě chytil kolem pasu a odpověděl.
"To dělá ten čerstvý vzduch Jane."
"To věřím. Ale dejte si teď pozor na Dannyho," řekla vážně, "nemyslím, že by se vzdal představy sebe a Cath jako páru. A mohl by dělat problémy." Při těch slovech se vážně podívala na Nicka. Ztuhla jsem při představě, co by mu mohl udělat.
"Klid Cath, nic se nestane," řekl konejšivě a hladil mě po paži.
"Já vím, ale trocha opatrnosti neuškodí. Jane, jsi jediná, kdo to ví. Neřekneš to nikomu?" řekla jsem prosebně.
"Samozřejmě, že ne. Ale vy si dávejte pozor."
"Díky. Co budeme teď dělat? Nezajdeme do tělocvičny?"
"Proč ne, nedáme si kolo Jane?"
"S potěšením Nicku."
"Tak jdeme," řekla jsem a vydala se směrem do tělocvičny. Byla jsem zvědavá, jak to dopadne. Když spolu bojovali naposledy, Jane ho porazila. Bylo to těsné a Nick je teď o hodně lepší. Došli jsme do sklepa a zjistili, že v tělocvičně nikdo není. Vešli jsme a Nick s Jane se pustili do boje. Nevěřila jsem vlastním očím. Netrvalo dlouho a Nick ji měl v pasti, ať by udělala cokoliv, znamenalo by to konec. Vážně se neuvěřitelně zlepšil.
"Jsi dobrý," řekla s přivřenýma očima, "ještě jedno kolo."
"Beru."
I podruhé zvítězil. Přišla jsem k němu a jemně ho políbila. "Výborně. Lepšíš se."
"Takovou odměnu si dám líbit," řekl a natahoval se pro mě.
"Nic takového," řekla jsem s úsměvem a pleskla ho po ruce, "teď se bude trénovat." Podíval se na mě štěněčím pohledem, ale já byla neoblomná. "Teď si dáme zápas my dva." Smutně si povzdychl, ale postavil se proti mně v bojové pozici. Byl už opravdu dobrý. Přesto se mi nemohl rovnat. Dostala jsem se mu na záda a žertovně ho líbla na krk. "Brouku, jsi dobrý, ale na mě stejně nemáš." Jako odpověď tiše zavrčel.
"Vy jste dvojka," smála se Jane.
"No jo, prostě se k sobě hodíme," dodala jsem se smíchem.
"To si teda piš," řekl mi Nick a cvrknul mě do nosu.
"Tak co, pro dnešek konec?" zeptala jsem se ho.
"Asi jo." Chytil mě za ruku a mířil ke dveřím.
"Ehm, ehm," ozvala se Jane. Zmateně se na ni otočil. "Co utajení?!" dodala.
"No jo furt," zabrblal, ale mou ruku pustil. Šli jsme na pokoj. Zanedlouho jsem uslyšela na chodbě kroky a ucítila Dannyho pach. Otevřela jsem dveře a čekala, co po mně chce.
"Aro si tě přeje vidět," oznámil mi. Přikývla jsem a vydala se do sálu. Co by po mně Aro mohl chtít? Vešla jsem dovnitř a poklekla.
"Přál sis mě vidět?"
"Ne, jak tě to napadlo?" Sakra!!! To určitě Danny! Proboha Nick!!! Vylítla jsem ze dveří a nutila své tělo k co největší rychlosti. Vřítila jsem se do našeho pokoje, ale Nick tam nebyl. Sakra!!! Viděla jsem stopy po zápase. Vyběhla jsem se po Dannyho pachu. Vedl do lesa a tam jsem ho taky uviděla.
"Ty hajzle! Co jsi s ním udělal?!!" řvala jsem po něm.
"Koho myslíš Cath?"
"Nedělej, že nic nevíš, okamžitě mi řekni, cos s ním udělal nebo za sebe neručím!"
"Tys měla být MOJE! Už od první chvíle jsem věděl, že jsi pro mě ta pravá, a když jsem tě viděl s tím ubožákem v tělocvičně…"
"Co si mu udělal ty svině?!!!" Kousek dál jsem uslyšela výkřik. Odhodila jsem ho pryč a běžela, jak nejrychleji jsem mohla na to místo. "Néééé!!!" zařvala jsem, když jsem viděla, jak tři upíři utrhli mé jediné lásce hlavu a hodili ji do ohně. "Né," vzlykla jsem zlomeně a svezla se na lesní půdu. Nevnímala jsem nic než strašlivou bolest, která mě cupovala na kousky. Ucítila jsem jeho pach, až když stál vedle mě. "Ty hnusný bezcitný parchante!" řvala jsem a vrhla se na Daniela. Tři páry rukou mě chytly a snažily se udržet. Změnily se v prach i se zbytky těl. "Danieli, ty parchante, za tohle budeš trpět," řekla jsem mrazivě, začala jsem se k němu přibližovat. Vyděšeně couval.
"Cath, neblbni!"
"Cath, neblbni?! Co si o sobě myslíš ty hnusný červe. Zabiješ mou jedinou lásku a řekneš mi: Cath, neblbni?!! Ty si snad děláš srandu! Pošlu tě do pekla kousek po kousku!" Už to nevydržel a začal utíkat. Jedním mávnutím ruky jsem ho spoutala. Plameny byly ještě jedovatější než kdy dřív. Měla jsem v sobě tolik bolesti. A on ji pocítí! Přišla jsem k jeho mrskajícímu se tělu. Kopnutím jsem ho otočila, abych se mu mohla dívat do očí, až ho budu pomalu bolestivě zabíjet. "Tak o kterou část těla chceš přijít jako první ty bastarde?!"
*Rozhodla jsem se začít rukama, celé moje mučení mělo lepší efekt, když byl ještě celý. Nechala jsem mu z ruky mizet kůži, přesně ve tvaru jednoho slova. PARCHANT. Stálo na jeho ruce. Začala jsem ránu pomalu prohlubovat. Daniel ječel a ječel. A mně se líbilo poslouchat, jak trpí. Skrz jeho ruku bylo vidět zemi pod ním. Teď mu na ní mizely nehty. Potom jednotlivé prsty. Už neměl ruku od lokte dolů. A já pokračovala. Jedna ruka byla pryč. Vytvořila jsem dvanáct ohnivých kůlů a zabodla mu je do ruky. Potom jsem je vyndala opačnou stranou, aby se rána způsobená špičkou mohla rozšířit velkým koncem. Jeho ječení bylo čím dál bolestnější a hlasitější. Mučení je moje specialita. Vytvořila jsem ohnivé myšky. Každá vlezla do jedné díry v jeho ruce a kousáním je rozšiřovaly. Jak úžasně byl slyšet jeho nářek! Po deseti minutách se proměnila v prach i jeho druhá ruka. Nechala jsem ohnivé červy, aby mu prolézali břichem. Místa, kde lezli, mizely v nenávratnu. Byl čas se podívat na jeho nohy. Nechala jsem mizet jednotlivé vrstvy jeho kůže. Hezky jednu po druhé. Pokračovala jsem svaly, až zbyly jen kosti. Nechala jsem je být a soustředila se na hlavu. Nechala jsem tři černo-zelené hádky, aby mu prolézali skrz uši do nosu, pusy a stále dokola. Pěkně vnitřkem i venkem. Dva ohniví ptáci mu vyklovali oči. Bylo vidět, kudy hadi lezou. Ale to mi nestačilo, chtěla jsem slyšet víc jeho bolesti. Přemýšlela jsem, jestli ho nemám nechat takhle žít. Ne! Chci ho zabít, chci ho vidět mrtvého za to, co mi a Nickovi udělal. Neměl si se mnou začínat. Neměl mě chtít pro sebe. Jestli to měla být láska, měl mě milovat natolik, aby mi nechal mé štěstí. Měl mě nechat s mou jedinou láskou. S Nickem. Z trupu mu nezbývalo téměř nic. Z nohou zbyly kosti. Veškerou svou bolest, nenávist a zlost, vše, co jsem k němu cítila, veškerý odpor a touhu po zabíjení jsem promítla do plamenů. Lesem se nesl poslední zoufalý křik a potom výbuch. Zevnitř se roztrhl na milion částeček prachu, které roznesl vítr. *
Tolik k muži, který mě miloval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wolfgirll wolfgirll | E-mail | Web | 15. září 2010 v 15:11 | Reagovat

bože to je hrozné :-(  :-(  :-(  to som fakt nečakala, odporný parchant

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama