10. část - Vztek

4. prosince 2009 v 19:05 | Tam |  Změna je život nebo taky smrt *
10. část - Vztek

Chtěl jsem odseknout, co tady chce, ale neměl jsem příležitost. Popadly mě tři páry rukou a táhly ven. Snažil jsem se sebou mrskat, ale nebylo to nic platné. Držely mě jako svěráky. Jedny nohy, druhý pár ruce a třetí čelist, abych je nemohl kousnout. Moje síla novorozeného dávno vyprchala a žádné schopnosti, které by mi pomohly dostat se z téhle situace jsem neobjevil. Nezbývalo nic než jen čekat a děsit se toho, co přijde.
Dotáhli mě do lesa, dost daleko od hradu.
"Ty hnusný červe. Jak ses vůbec opovážil!!! Ona měla být moje! Už jednou jsem tě varoval! Tvoje chyba." No, zdá se, že jsem ho vážně vytočil. Záhadou pro mě bylo, jak to zjistil. Věděl jsem, že musím hrát o čas. Cath nebude dlouho trvat, než zjistí, že to byla léčka a pak nás rychle najde. Nechtěl bych být v jeho kůži, až sem přijde rozzuřená. Uměl jsem si ji živě představit. Moje malá bohyně pomsty. Teď ale nebyl čas zabývat se svojí láskou k ní.
"Co ti je vůbec do toho! Nikdy jste spolu nic neměli. Nemáš na ni žáden nárok!"
"Ty…jak se vůbec opovažuješ!!! Já na rozdíl od tebe jsem ji hoden! Takových jako jsi ty, jsou na světě stovky, tisíce, ale já mám na ni nárok. Slyšíš, jen já!"
"Posloucháš se? Já, já, já … umíš i nějakou jinou básničku?" Ouha. Tímhle jsem ho vážně rozzuřil. Ani nenacházel slov. Vypadal jako leklá ryba. Jen otevíral pusu naprázdno. "A co vůbec čekáš, že se mě zbavíš a ona ti pak padne do náruče?! Jsi slaboch a ještě navíc velký kretén, to ti teda řeknu."
"Být tebou dávám si pozor na jazyk, jak se smíříš s myšlenkou, že tě bude nenávidět?! Protože jí zlomíš srdce, využiješ ji, zradíš a ona bude potřebovat utěšit."
"Já bych jí něco takového nikdy neudělal!"
"Ne? Tím bych si nebyl tak jistý, protože všechno je dokonale připravené. Nebylo by to krásné, kdyby tě sama zabila? Bylo, ale to by mohlo skončit příliš rychle a chci to udělat sám."
"Ty zmetku!!!" Pokusil jsem se po něm skočit, ale proti takové převaze jsem neměl šanci.
"Škoda, že nemám její moc, teď bych si to náležitě užil." Jeho oči byly pološílené touhou. Touhou po mé smrti. Ach Cath. Tohle nedopadne dobře. Pospěš si lásko nebo to špatně skončí!
"Počkej, až ona tě bude pálit zaživa. To si teprve budeš užívat! Pošle tě rovnou do pekla! Ale předtím si projdeš generální zkouškou!"
"To se ještě uvidí! Jen počkej až to budu já koho bude líbat. Já kdo ji bude objímat, kdo se s ní bude milovat. A jsem si jistý, že to bude zážitek."
"Zkus na ni sáhnout!!!"
"A co? Co bys mi TY tak mohl udělat?! Jsi hmyz u mých nohou. Rohožka, do které si utírám boty. Jsi NULA! Nesaháš mi ani po kotníky." Přišel a kopnul si do mě. Být člověk, mám potrhanou polovinu vnitřních orgánů. Najednou se otočil směrem k hradu.
"Sakra! Už je tady. Dokončete to a ať to bolí!" Rychle zmizel. Uslyšel jsem řev hlasem mé lásky. Tak to přece stihla.
"Ty hajzle!!!" Měl jsem pocit, že už je vyhráno, to jsem se ale přepočítal. Dva upíři se na mě vrhli a třetí rozdělal oheň. To ne!!! Ne když už tu je Cath! Ne když jsem teď našel smysl života! Ne když jsem poznal lásku! Ale bylo pozdě. Přece jen to nestihla. Upíři mě zpacifikovali a nesli k ohni. Vykřikl jsem. Byl to výkřik bolesti, vzdoru a bezmocnosti. Utrhli mi hlavu a hodili ji do ohně za zbytkem těla. Dlouhý zoufalý výkřik, který se nesl lesem, byl to poslední, co jsem slyšel. Naposledy jsem koutkem oka zahlédl svou lásku. Pak už byla jen neskutečná bolest a černota.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama