6. KAPITOLA – Velký problém

5. prosince 2009 v 17:02 | Tam |  Nový začátek

6. KAPITOLA - Velký problém


6. kapitolu ještě nemáme celou přepsanou v počítači, proto ji tu budeme dávat vždy po jedné části (první část je od Tamči, druhá část, kterou zveřejníme v pondělí je od Kate, další od Tamči, atd.) Přejeme příjemné čtení :)


"Potřebuju si zajít na lov. Jdeš taky?" "Ne. Nemám na to náladu. Užij si to." "Ok, nebudu pryč dlouho, tak hoďku nebo dvě." "Jasně. Čauky." "Ahoj." Kate vesele vyběhla do neobvykle teplého večera na tohle období. Ne, že by nám na tom záleželo. Rozhodla jsem se něco si přečíst. Můj plán byl rychle přerušen Markovým příchodem. Skvělé. Nemohl si vybrat lepší dobu pro příchod. Chvíli jsem uvažovala o tom, že mu neotevřu. Vsadila bych si na to, že by to Kate okamžitě požaloval. Za posledních pár týdnů mi tenhle kluk lezl neuvěřitelně na nervy. Pořád nevěděl, že mu můžu číst myšlenky, takže jsem si byla jistá, že tento pocit sdílíme. On na rozdíl ode mě neustále provokoval. Už jsem si zvykla na provokace týkající se jídla a spánku, někdy mě opravdu dokázal neuvěřitelně vytočit, to jsem potom naštvaně utíkala do lesa provětrat si hlavu a zklidnit nervy. Nechápu, jak někdo může být tak otravný. A samozřejmě, zrovna do něho se musí Kate zamilovat a já ho musím snášet. Otevřela jsem dveře. "Čau člověče! Jak ses vyspala? Já měl úplně perfektní ráno. Skvělý spánek a božská snídaně! Jé promiň, já zapomněl." "Kate tady není, můžeš zase jít." "Aha, kde je?" "V lese." "A kdy přijde?" "Nevím." "Tak já tady na ni počkám." "To není dobrý nápad." "Já myslím, že je. A pokud si dobře vzpomínám, Kate říkala, že tady můžu kdykoliv přijít a být tady jak dlouho chci." "Kate toho říkala hodně a já s tím nesouhlasím. Tohle je i můj dům a já tě tady nechci." "No, to ale budu muset říct Kate, že jsi mě odsud vyhodila a ty víš, že to udělám." "Fajn." "Skvělé." S arogantním úsměvem napochodoval do obýváku a rozvalil se na gauči. "Víš, hodilo by se nějaké občerstvení. Co takhle mi něco donést?!" "A co takhle zvednout svůj línej zadek a přinést si něco sám." "To bych mohl, ale proto, že jsem tady hostem, by ses o mě měla postarat ty. A neříkej, že tady nic nemáte. Já vím, že Kate kvůli mně kupuje jídlo a pití." Měla jsem sto chutí začít hlasitě ječet. Místo toho jsem šla do kuchyně a donesla mu minerálku a chipsy.
"Díkes, víš, ale já bych si dal spíš colu. Můžeš to zařídit." "Jistě," přetiskla jsem skrz zuby s maximálním vztekem, přesto jsem mu donesla colu. "Skvělé, no ale místo těch chipsů bych si dal něco sladkého." "To přeháníš." "Ale vůbec ne. Díky za ochotu." Je skvělé mít takovou moc nad někým, koho nemáte rádi. Co bych ještě mohl udělat? "Radím ti moc mě nedráždit." Narážela jsem na jeho myšlenky. "Cože? Já? Ale jdi ty. Co bych asi tak mohl dělat?!" "Neprovokuj." "Cože? Co jsi to říkala? Nějak jsem ti špatně rozuměl." "Tak poslyš ty líný, arogantní, nadutý spratku. Už toho mám po krk. Tebe, tvých řečí a vůbec vypadni z mého domu!" "Jaks mi to řekla?! A jak si můžeš dovolit mě vyhodit?!!" "Jednoduše. Zmizni!" "Tak to teda ne. Já tady hezky zůstanu." Argh. Musela jsem vypadnout, když jsem viděla, jak se znova rozvalil na pohovce. Mohla by mi dojít trpělivost. Vyběhla jsem ven. Můj vztek odnesly tři stromy, které mi posloužily jako boxovací pytle. Trochu se mi ulevilo, ale vztek zůstal. Nejhorší bylo, že jsem nemohla vůbec nic dělat. A tak to bylo pořád. Provokace. Vztek. Bezmoc. Nevyhnutelně, při každé příležitosti. A on si vždycky prosadil svou. Já jsem mu nemohla ublížit, vyděsit ho nebo vyštvat. Nechtěla jsem se hádat s Kate. A její kluk mě stále doháněl k šílenství. Vůbec se mi nechtělo zpátky do domu. Opravdu jsem neměla náladu na druhé kolo. Už tak mě dost vydráždil. Hoch si neuvědomuje, že dráždí hada bosou nohou, jak se říká. Jednou se mu to vymstí. Jednou mě naštve tak, že se neovládnu a něco mu udělám. A já si to užiju. Kate bude naštvaná, ale mě bude líp. Možná už potom nebude tak provokovat. V duchu jsem si připomínala, jak jsem mu tehdy v lese zlomila ruku. Ani jsem to nechtěla udělat. Nevěděla jsem, že jednou si budu přát zase slušet zvuk lámajících se kostí. Škoda, že musím zůstat jen u představ. Zasloužil by si to. S touhle krásnou vzpomínkou jsem se vracela domů. Slyšela jsem televizi a křupání chipsů. Pořád byl v obýváku. Doufám, že se Kate brzo vrátí. Smutně jsem vešla dovnitř. Z vlastního domu jsem se nechala vyštvat hloupým člověkem. "Ale ale, podívejme, kdo se nám to vrátil. Dáš si chipsy." Nereagovala jsem. Sedla jsem si do křesla a sledovala televizi. Přála jsem si nevnímat ho, ale moc mi to nešlo. Mrzelo mě, že jsem se předtím nechala tak hloupě vyprovokovat. "Pořád čekám na omluvu." "Ty ještě ode mě čekáš omluvu?! Spíš ty by ses měl omluvit!" "To teda ne." V odpověď jsem pouze vycenila zuby. Jen se arogantně usmál. Jak může být někdo tak nesnesitelný?! To bylo nad moje chápání. Ještě horší bylo, když jsem musela sledovat, jak se na něj Kate zamilovaně dívá. Kdybych nemohla číst myšlenky, nikdy bych nevěřila, že by Mark mohl někoho milovat. To jsem mu ale musela uznat, má ji opravdu rád. Možná i proto jsem ho snášela. Ať jsem ho jakkoliv nesnášela, oba jsme Kate měli rádi. Já si na rozdíl od něj uvědomovala, jak moc jí naše hádky ubližují. Nemohla jsem ovlivnit svoje pocity k němu, ač jsem chtěla sebevíc. A on mi v tom rozhodně nepomáhal těmi svými věčnými provokacemi. Takže jsem se musela spokojit jen se svými myšlenkami na jeho lámající se kosti. Trápilo mě, že ať už se mají rádi sebevíc, Mark je jen člověk. Jak dlouho jim to může vydržet?! Jak dlouho potrvá, než to Marka přestane bavit? Než si najde jinou lidskou holku, se kterou může žít normální život? Věděla jsem, že Kate ho nechce proměnit a tím mu zničit život, ale přesto byla sobecká, když ho vytrhávala z lidského světa. Bylo tady tolik otázek. Mark je jenom kluk, jak dlouho může vydržet téměř čistě platonický vztah? Líbali se jednou, pokud vím a on o tom ani neví. Jako všichni kluci i on bude časem chtít něco víc. Ale dovolí to Kate? Vydrží ho i jen líbat, bez toho, aby ho zabila? Tuhle odpověď jsem opravdu neznala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama