6. KAPITOLA – Velký problém (2. část)

7. prosince 2009 v 17:03 | Kate |  Nový začátek

6. KAPITOLA - Velký problém


Přišla jsem domů, kde na mě čekalo opravdové překvapení. Mark a Sue seděli v obýváku a společně, zdůrazňuju SPOLEČNÉ, se koukali na telku. Že by se už konečně usmířili? Když mě Mark zaregistroval, odložil balíček chipsů, usmál se na mě a vstal z gauče. Poté následoval šok. Jemně kopl do nohy Sue a sykavým tónem jí řekl: "Vstaň, je tu Kate. Sluší se ji pozdravit!" Sue přetočila oči, vstala a s velkou námahou nechat si svoje poznámky pro sebe odešla do svého pokoje. Co to Mark udělal?! Toto se mi opravdu nelíbilo. "Víš, Kate, Sue byla velmi nepřátelská vůči mně, jakožto jejího hosta. Nechtěla mi donést občerstvení a dokonce mě vyhazovala, že prý je to i její dům. Uděláš s tím něco, že ano, lásko moje." Hluboce jsem se nadechla a vydechla. Poslední dobou si Mark na Sue stěžuje. Nevím, na koho se zlobit víc. Jestli na Sue, že ho vyhání, nebo na Marka, že si dělá ze Sue služku a poté na ni žaluje jako prvňáček na základní škole. Vzpomínám na náš rozhovor před dvěma týdny. Řekl mi jasně, že mě miluje. Já jeho taky. Ale pokud se s mou sestrou Sue bude takhle hádat a dělat si z ní osobního sluhu a podobně, myslím, že tu nemá co dělat. Jak jsem řekla, miluju ho, ale Sue znám skoro celý svůj život a s NÍ zůstanu na tomto světě určitě déle než s Markem. Sue má pro mě větší význam. Takže... "Marku, pojď se mnou, něco ti ukážu." zavedla jsem ho do kuchyně. "Tady je kuchyň. Tady lednička. Tady jsou skříňky, kde najdeš ostatní jídlo a tady jsou šuplíky s příbory. Chápeš?" "Jo, vždyť to jsi mi už ukazovala. Vím, co kde je." odpověděl nechápavě. "Vážně?" "Vážně. Kate, není ti špatně? Nejsi nemocná? Mám o tebe strach." "A já mám strach o tebe. Marku, co to s tebou sakra je?! Já vím, řekla jsem, že Sue je tady pro tebe tak jako já, ale aby skákala, jak ty pískneš, na to Sue opravdu není! Neměla tě odtud vyhazovat, to si s ní ještě vyřídím, ale snaž se k ní chovat jako ke mně, ano?" "Cože?!! Jako k tobě?! Kate! Vždyť já tě miluju, jsi moje holka! Nemůžu se přece k Sue chovat stejně jako k tobě, vždyť to nejde! To bych musel milovat ji!" Mark byl úplně vyděšenej. To tu Sue tak nesnáší nebo co? "Ok, ok. Uklidni se. Tak přesně doslova jsem to nemyslela. Jednej s ní prostě jako se ženou. A nezapomeň, že jestli je tvůj postoj k ženám takový, že ony jsou jen jako otrokyně, a tak budeš brát i Sue, tak to pochopím tak, že tohleto máš v plánu i se mnou, a to pak bude tóčo! Rozumíš?! Takže když budeš mít hlad nebo žízeň, tak si zajdi tady do této kuchyně a vezmi si, co potřebuješ. Sue tady není od toho, aby ti připravovala svačiny. Proto ti to tady ukazuju ještě jednou. Je ti to doufám jasné." Mark byl trochu zmatený, že jsem na něho tak řvala. Ale co, nemůže být jen rozmazlován. I malé děti se někdy musí potrestat, i když je milujete. Co by to pak byl za svět? "Hele, Marku, já to nemyslím zle, Sue je moje sestra, a i když mi často leze na nervy, tak ji mám ráda. A pokud ji budeš brát jako zátěž v našem vztahu, tak prosím, jdi si. Pak se už ale nevracej. Byla bych nesmírně šťastná, kdybys to pochopil a akceptoval to. Nechci tě ztratit." Provinile se na mě podíval. "Promiň. Máš pravdu. Ale víš, jaká je sranda Sue provokovat?" "A je sranda, když ti poláme všechny kosti, co máš v těle?" "No tak to je jasné, že to sranda není, ale to Sue přece nemůže udělat, nebo jo?" znejistěl. "No tak pár zlomených kostí by nebyla taková hrůza. Hopsneš do nemocnice a za chvíli jsi fit. A v lámání kostí se může vesele pokračovat." Zůstal nehybně stát, zuby z jeho pusy se nepatrně na mě blýskaly, když ji otevřel zhrožením.
Na oplátku jsem na něho vycenila zuby já a laškovně na něho mrkla. Mark si oddechnul, když to pochopil. Přiblížil se ke mně ještě víc a žertovně mě plácl po zadku. "Zlobivá holka!" Jen jsem na něho vyplázla jazyk a pak se k němu přitulila. "Miluju tě Marku." "Já tebe taky miluju." Vykulil na mě své nádherné čokoládové oči s jiskřičkami a pomalu se ke mně ústy přibližoval k polibku. Málem se mi rozbušilo srdce. Kdyby to šlo. Líbala jsem ho jenom ve zpomaleném čase, ale normálně ne! Co když se neudržím?! Nechci ho zabít, ale jakmile ucítím tu jeho sladkou krev, tak... Úplně jasně slyším jeho tep, vidím tu pulzující tepnu na krku, která mě nesmírně zajímá a přitahuje mě...volá mě... NE! okřiknu se v duchu. Je to Mark! Raději zavřu oči. Nechci to vidět. Když své tělo v ten moment připravím o zrakový smysl, nahradí si to sluchovým. Jeho tep zrychluje, srdce zběsile buší. V takové nebezpečné situaci by mi taky bušilo. Vždyť se pokouší políbit upíra! To jako Markovi nedochází, že ho můžu úplně klidně zabít? Najednou ucítím na svých rtech další horké rty patřící Markovi. Ne. Nedochází mu to. Jakoby se vyžíval v dráždění hada bosou nohou. Jednou se mu to vymstí. Nejdřív mě líbá něžně, nejistě. Já sama opatrností překypuju. Nechci ho přece zabít. V hlavě mi pořád řve jediná myšlenka: DRŽ SE! NEZABIJ MARKA! MILUJEŠ HO!. Obávám se, že to ale nebude stačit. Pokud ho opravdu nechci zabít, tak se musím od něj odtáhnout. Snažím se, ale nejde to. Je to tak nádherné! Jsem strašný sobec. Myslím jen na moje blaho. Ale je to i blaho pro Marka, ne?! Odporuju sama sobě. Zkouším se soustředit jen na náš polibek a chci vypnout všechny mé smysly. Zatím se mi docela daří. Je to nádherný pocit, když polibek vnímá i ta druhá osoba - Mark. Ne jako ve zpomaleném čase. Ale možná to je jenom tím adrenalinem. Možná proto je to lepší. Mark začíná přidávat na obrátkách. Za chvíli se z toho něžného nevinného polibku stává polibek plný vášně. Proplétáme své jazyky a strkáme si je skoro až do žaludku jak jsme draví a nenasytní. Ztrácím nad sebou kontrolu. Oddávám se tomu nádhernému, těžko popsatelnému pocitu. Nevnímám nic jiného. Jen to pouto, které nás teď k sobě pojí. Chci pořád víc a víc a Mark se mnou nechává strhnout. Přejdeme z kuchyně do obýváku a ani jednou se od sebe neoddělíme. Hodím ho na pohovku, přiskočím k němu, roztrhnu mu nedočkavě košili a zuby se zakousnu do jeho nádherné pulzující tepny. Slyším výkřik, ale okolí mě teď už ani trochu nezajímá. Dívám se přes rudou mlhu v mých očích na jeho krk a vnímám ten nádherný pocit uspokojení, když mi z tepny proudí přímo do mého těla horká sladká krev člověka. Už dlouho jsem tomu odolávala. Tenhle pocit jsem dlouho nezažila. Musím to dělat víckrát. Je to šíleně vynikající. Opravdu šíleně. Miluju ten pocit. Mňam. Sladká krev. KREV!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama