7. KAPITOLA - Změny (1. část)

15. prosince 2009 v 16:32 | Kate |  Nový začátek

7. KAPITOLA - Změny (1. část)



Po té strašlivé zprávě od Sue jsem nevěděla, co dělat. Jasně, musíme odtud pryč, ale... Jak zvládneme Marka? Vždyť máme o mnoho méně síly než on. Nechápu, jak se nám povedlo ho teďka udržet. Možná cítil, že ten člověk, po jehož krvi se tak sápal, je pro něj důležitý a tak se námi nechal zastavit, ale jak to bude, když potkáme někoho cizího? Nejspíš mu budeme muset vozit po kufrech zásobu králíků nebo já opravdu nevím jak ukojit tu jeho neuhasitelnou žízeň. Každopádně ho musíme přinutit jít s námi. Dívám se, jak teď Mark skáče od jednoho jelena k druhému. Dovedla jsem ho tu, myslím, že kolem dvaceti jelenů by mu mohlo stačit. Jakmile ve vzduchu zavětřil jejich krev, vrhl se k prvnímu jelenovi, který byl nejblíže, a kousnutím do jeho tepny a následným zlomením vazu ho usmrtil. Ostatní jeleni chtěli samozřejmě prchnout, jenomže já je potřebovala tady. Mark musí mít po ruce dostatek krve. Rychle jsem oběhla stádo a každému zlomila vaz ještě dřív, než stačili opustit své dosavadní stanoviště. No a Mark se futruje tou jejich obyčejnou krví a vůbec se s nimi nepáře. A proč by měl šetřit? Proč by si nemohl udržet jedno tričko čisté? Vždyť je to úplně jedno, že se ho budou lidé bát, vždyť je stejně všechny tak či tak vysaje. Opravdu netuším, co budeme se Sue dělat. Uvažuju, KAM vlastně máme zmizet? Někde, kde nás nikdo nebude otravovat? Kde nežije ani jeden člověk a přesto tam žije aspoň nějaká zvěř, které proudí tělem krev? Existuje takové místo? "A co třeba Antarktida?" navrhla Sue. Zlostně jsem přivřela oči a zaťala zuby. Už zase mi čte myšlenky! "Promiň mi to Kate, ale myslela jsem, že by bylo lepší, kdyby nevěděl, o čem se vlastně bavíme. Z toho, co říkám já, moc neporozumí." "A já si Sue myslím, že nás vůbec nevnímá! Vždyť se na něj podívej! Je jak nějaké zvíře, které nemá všech pět pohromadě! Myslíš, že ho zajímá, o čem my dvě tlacháme?!" "No, asi máš pravdu." přiznala Sue a sklopila omluvně oči. "Antarktida by to mohla být. Jak ho tam ale dostaneme?" rozhodla jsem se, že se nebudu teďka zbytečně rozčilovat. Zmatků si s Markem užiju ažaž a přitom přijdu o pořádnou dávku nervů. Sue byla ráda, že po ní nekřičím a ochotně se zapojila do mých úvah. "No, řekla bych, že nejlepší to bude vždycky v noci. Ať nás nikdo nevidí. Pokud bude mít Mark žízeň a budeme zrovna ve městě, můžeme skočit do nějakého domu a nějakého osamělého člověka by si snad mohl vysát. Jeden mrtvý snad tolik neuškodí. Případně bude ve zprávách, že někdo umřel za podivných okolností, ale to nechme stranou. Souhlasíš?" zeptala se mě. Jen jsem přikývla, nemá cenu rozsáhle odpovídat. Souhlasím? Ano. Tak proč to natahovat. Sue to vzala jako pobídku, aby pokračovala. "Tak tedy, půjdeme pěšky, vezmeme to co nejvíce přes lesy a nejméně osídlené oblasti, kde si Mark snad bude moct ulovit nějaké to zvíře a my s ním. Pokud to půjde dobře, mohli bychom běžet, a pokud nebudou žádné větší problémy, mohli bychom tam být do týdne. Ani ne. Tak co? Nějaké námitky?" Tak to byl celý její šílený plán. "No dobře, dejme tomu, že Marka nějak donutíme, aby šel s námi, případně aby s námi běžel, ale nemůžeme si být jisté, že nevyvraždí rovnou celou vesnici nebo město, přes které půjdeme." "To jsem trochu nedomyslela. Ale mám další plán. Prostě jedna s ním bude někde dále od města - nejspíš ty - a já - protože umím číst myšlenky - půjdu do města a někoho mu přivedu. To by mu mohlo stačit. Pak mu prostě přikážeš, aby moc nedýchal a kolem města to rychle proběhneme - samozřejmě co nejdál to půjde." "Ok, ale proč bys do města měla chodit jenom ty? Budeme se střídat. Já umím ovlivňovat lidi, takže to bude pro mě snadné někoho nalákat. Nemyslíš?" "Jo, super, ale já umím číst myšlenky a můžu vzít někoho, kdo je sám, kdo prostě nemá rodinu, případně někoho, kdo chce skoncovat se svým životem. Chápeš?" "No dobře, jak chceš. Ale ještě jedna otázka. Jak se dostaneme přes moře?" "No...Takže, loďkami se můžeme dostat až na Ohňovou Zemi, odtamtud to bude horší. Buď budeme muset ukradnout letadlo, nebo loď. Jsem pro letadlo. Umíš řídit letadlo?" "Ne. Ale zato umím dávat lidi do hypnózy. To bude stačit, nemyslíš? Prostě zhypnotizuju nějakého majitele menšího letadla, on nás doveze až na Antarktidu...no počkat. Už vím, jak to uděláme. Nebudeme přece takhle zbytečně plýtvat silami. Sue, najdi někoho, kdo má letadlo a umí ho řídit. Já ho zhypnotizuju, on nás doveze na Antarktidu a doletí zpátky domů s tím, že si bude myslet, že se letěl jen tak projet, odpočinout si od práce. Co na to říkáš?" teď jsem byla na sebe pyšná. Konečně mě taky něco napadlo. Jak lehké to nakonec bude. Nemusíme to nijak komplikovaně brát oklikou přes celou Ameriku. Že mě to nenapadlo dřív. "No, sice to nebude taková sranda jako cestování pěšky, ale rozhodně to bude jednodušší pro nás všechny. Ušetříme životy několika lidí a na místě budeme dřív než za ten plánovaný týden. Ok. Ale nejdřív, než Mark nastoupí do letadla, se musí nakrmit a musíme udělat zásoby krve, aby nám nezabil pilota. Přece jenom se chceme dostat někam jinam než do oceánu." Super. Krev už bude snad maličkost. "Tak Sue na nic nečekej, běž hledat našeho nového vedoucího. Bez něj se nedostaneme nikam. Já zatím obstarám krev." Sue už nečekala na moji další pobídku, věděla, že vše musí být uděláno co nejdřív. Záleží přece na celém lidstvu. Ano, sice by to bez lidí bylo jednodušší, ale z čeho by pak žili ostatní upíři, kteří si nepotrpí na zvířecí krvi?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama