9. část - Návrat

3. prosince 2009 v 19:16 | Tam |  Změna je život nebo taky smrt *
9. část- Návrat

Vrátili jsme se do Volterry, čímž jsme Ara velice potěšili. Pomalu jsme se vraceli do našeho pokoje. Sedl jsem si na gauč a přitáhl si k sobě svoji lásku.
"Takové výlety bychom měli podnikat častěji."
"Hmm, ale nemysli si, že tě teď budu šetřit v trénincích." Musel jsem se usmát, to by snad ani nebyla ona, aby mě šetřila. Pevně se ke mně přitulila a já jsem ji objal. Bylo to tak příjemné. Užíval jsem si naši chvilku štěstí, ale někdo nás vyrušil. Jane. Vešla dovnitř a chvíli se na nás dívala. Cath vstala a šla k ní.
"Ahoj Jane. Tak ráda tě vidím, jak ses měla, když jsme byli pryč?"
"Taky vás ráda vidím. Měla jsem se dobře, ale u vás se zdá, něco změnilo." V tom měla pravdu. Přesto jsem se rozhodl odpovědět. Přišel jsem blíž k nim a jednou rukou chytil Cath kolem pasu.
"To dělá ten čerstvý vzduch Jane," řekl jsem s úsměvem.
"To věřím. Ale dejte si teď pozor na Dannyho, nemyslím, že by se vzdal představy sebe a Cath jako páru. A mohl by dělat problémy." Vážně se na mě zadívala. Nemyslel jsem, že by to mělo být až tak vážné. Ale Cath ztuhla a to mě přimělo o tom více přemýšlet. Přesto to nemůže být tak hrozné, trochu celou situaci zveličují.
"Klid Cath, nic se nestane." Snažil jsem se ji uklidnit a pohladil ji po paži.
"Já vím, ale trocha opatrnosti neuškodí. Jane, jsi jediná, kdo to ví. Neřekneš to nikomu?" Uměl jsem si přesně představit, jak ji prosí pohledem. Přišlo mi to až směšně přehnané, ale radši jsem mlčel.
"Samozřejmě, že ne. Ale vy si dávejte pozor."
"Díky. Co budeme teď dělat? Nezajdeme do tělocvičny?" Ano, to by mohlo uvolnit atmosféru.
"Proč ne, nedáme si kolo Jane?" Chtěl jsem vyzkoušet, jestli jsem se od posledně zlepšil. Posledně mě porazila. Bylo to ale těsné. Určitě to bude vyrovnaný boj. Doufám, že přijme a já ji porazím. To by mi opravdu udělalo radost.
"S potěšením Nicku."
"Tak jdeme," zavelela Cath a vyšla z pokoje. Byl jsem hrozně nedočkavý. Tohle bude hodně zajímavý souboj.
Pokračovali jsme do sklepa. Zanedlouho jsme přišli do tělocvičny. K mému překvapení tam nikdo nebyl. Postavili jsme se s Jane proti sobě a pustili se do boje. Byla dobrá, ale to já už taky. Nikdo nemohl zvítězit. Ha! Udělala chybu a to byl její konec! Obrazně řečeno. Zkrátka jsem ji porazil. Jo! Jsem lepší! S radostí jsem pozoroval, jak se na mě Jane mračí.
"Jsi dobrý," uznala, "ještě jedno kolo."
"Beru," řekl jsem se zářivým úsměvem. Další souboj začal. Snažila se ještě víc než předtím. Skoro mě dostala, ale na poslední chvíli se mi podařilo uhnout. Znovu se mi povedlo vyhrát. To už k nám přišla Cath. Jemně mě políbila.
"Výborně. Lepšíš se." To od ní byla obrovská pochvala.
"Takovou odměnu si dám líbit." Natáhl jsem se po ní, ale mrštně mi uhnula.
"Nic takového," řekla s úsměvem a pleskla mě po ruce, "teď se bude trénovat." Ach ne. Zkoušel jsem na ni uplatnit psí pohled, ale nedala se. Zůstala neoblomná.
"Teď si dáme zápas my dva." Pokračovala jakoby nic. Vyčítavě jsem si povzdechl, ale postavil jsem se do bojové pozice. Tenhle zápas těžko vyhraju, nicméně se budu snažit. Po chvíli zápasení se mi dostala na záda ani nevím jak. Místo kousnutí do krku, v případě, že by to byl opravdový zápas, jsem dostal další polibek. Trochu mě to obměkčilo.

"Brouku, jsi dobrý, ale na mě stejně nemáš." Tak na tohle jsem neměl odpověď. Jen jsem zavrčel.
"Vy jste dvojka." Jane se nám musela zasmát.
"No jo, prostě se k sobě hodíme," odvětila na to moje láska.
"To si teda piš," řekl jsem něžně a cvrknul jí do nosu.
"Tak co, pro dnešek konec?" zeptala se.
"Asi jo," řekl jsem a už plánoval program na zbytek dne. Chytil jsem ji za ruku a zamířil ke dveřím.
"Ehm, ehm." Zarazilo mě Janino odkašlání. Co jí vadilo?
"Co utajení?!"
"No jo furt," vyjádřil jsem podrážděně svoje myšlenky, ale pustil jsem ji. Pro jistotu. Došli jsme do pokoje. Za chvíli někdo klepal na dveře. To nebudeme mít ani chvilku pro sebe?!
"Aro si tě přeje vidět," řekl příchozí Cath. Co by mohl chtít? Nejspíš jí dá nějaký úkol. Počkám, až mi to řekne sama. Odešla, ale místo ní dovnitř vešel Danny.
"Tak jsme tady sami, co. To abychom si pospíšili," řekl přímo ďábelsky. A jéje. Z toho kouká malér. Proč mám takový pocit, že to nedopadne dobře?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama